Zobrazují se příspěvky se štítkemRecenze na knihy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRecenze na knihy. Zobrazit všechny příspěvky

středa 3. srpna 2016

Za černými brýlemi ► Audrey se vrací

zdroj

Audrey se vrací

Sophie Kinsella

Audrey ve škole krutě šikanovaly její spolužačky. Od té doby je schovaná doma a nedokáže nikam jít. Na očích nosí černé brýle a nedokáže si představit, že by si je měla sundat. Její terapeutka ji dá za úkol točit film, aby se malými kroky vracela do běžné reality. Není schopná uvěřit tomu, že by se její stav mohl zlepšit. Není schopná uvěřit tomu, že by si jednou sundala své černé brýle.

,,Problém je v tom, že deprese neprovázejí žádné nápadné příznaky jako pupínky nebo horečka, takže si ze začátku neuvědomujete, o co jde. Pořád budem říkat ,Je mi dobře', i když vám dobře není."

Podle mě je to kniha, která zpracovává vážné téma jednoduchým způsobem. Nejvíce se zde popisují deprese, sociální fobie ale také láska, smutek, strach. Je zde napsáno tolik nádherných a především hlubokých myšlenek. Autorka píše opravdu neuvěřitelně čtivě a kniha se četla skoro sama. 

,,Podíváte se někomu zpříma do očí a ve zlomku vteřiny z vás vysají celou duši. Aspoň mně to tak připadá. Oči jiných lidí jsou nekonečné, což mě děsí."

Všechny postavy byly popsány opravdu skutečně a realisticky. Přirostli mi k srdci a žila jsem jejich životy. Ne jedenkrát jsem se u knihy nahlas zasmála. Knihu jsem si zamilovala. Ne jenom kvůli nádherné obálce, ale také tomu příběhu, který byl úchvatný. Doporučuji úplně každému a věřím, že nejsem jediná, kdo knihu upřímně miluje. 

,,Jsem obětí hlouposti vlastního mozku."
Share:

čtvrtek 21. července 2016

Dopisy mě osvobozují ► Všem klukům, které jsem milovala

zdroj

Všem klukům, které jsem milovala

(Všem klukům, které jsem milovala #1)

Jenny Han

Lara Jean se ze zamilovaností dostává svým vlastním způsobem. Pokaždé, když se do nějakého kluka zamilovala, napsala mu dopis o všem svých citech, aby se odmilovala. Poté je dala do staré krabice na klobouky a tím to pro Laru Jean bylo vyřešené. Až do dne, kdy někdo její všechny dopisy poslal. Musela se vypořádat s tím, že se najednou její bývalé lásky věděli o všech jejích citech. A možné její city vždy nebyli jenom jednostranné, i když si to myslela.

,,Mít v rukou něčí srdce je moc velká zodpovědnost."

Knihu jsem měla doma už skoro rok a čekala jsem na vhodnou chvíli, kdy si ji přečtu. Hele a je tady léto a pro léto je tahle kniha jako stvořená. Jde o neuvěřitelně jednoduchou knihu, u které jsem se musela usmívat. Byl to skvělý dívčí románek. Kniha byla neuvěřitelně čtivá. Do čtení jsem se ponořila a než jsem se nadála, byl konec a já si řekla, že si musím koupit další díl. Během čtení jsem si perfektně odpočinula a chvilkami jsem se taky dost bavila.

,,Víš, jaké to je, mít někoho rád tak moc, že se to nedá vydržet, a vědět že ten člověk Tvoje city nebude nikdy opětovat?"

Hlavní hrdinka Lara Jean je naprosto skvělá. Byla vykreslena tak neuvěřitelně realisticky, že bych si opravdu dokázala představit, že taková holka se mnou bude chodit do třídy. Nejúžasnější na ní byla její ztřeštěnost, nad kterou jsem se opravdu musela usmívat. Joshe jsem si teda ale moc neoblíbila. Sice byl taky realisticky vykreslený, ale jako postavu jsem ho ráda neměla a nemám nejmenší tušení proč. Za to Petera jsem si oblíbila už v první scéně-

,,Jsi podle mě jeden z nejvýjimečnějších lidí na téhle škole a mně je jen líto, že o tom neví víc lidí. Anebo možná ne, protože někdy je fajn být jediným člověkem, který něco ví."

Závěrem, knihu jsem si opravdu zamilovala. Zbožňuji to, když mi kniha jen tak utíká pod prsty a po dočtení zavřu knihu a usměju se. Knize jsem dala 4* jelikož se nejedná o knihu, která by mi změnila život, ale na jednoduché letní čtení je jako stvořená. Rozhodně doporučuji.

,,A pak se na něj usměju, ale stojí mě to fakt hodně úsilí. Ale kdybych se neusmála, tak se rozbrečím."
Share:

středa 13. července 2016

Bude to bolet, ale budu žít ► Kdybychom se neviděli

Kdybychom se neviděli

Cynthia Hand


Před tím, než se Ty, Lexin bratr zastřelil, byla Lex opravdu šťastná. Měla všechno, co si v životě přála. Kamarády, přítele, milující rodinu. Jenomže jednoho dne jí zavolal táta s tím, že se Ty zastřelil. Najednou se Lex hroutí celý svět. Najednou už má pocit, že nikdy nemůže být znovu šťastná. Ještě ke všemu má pocit, že blázní. Jenomže duchové nemusí být vždy skuteční, aby vám ovlivnili život.

,,Spí, aby nemusela být vzhůru a co nejméně si uvědomovala, co se stalo."

Kniha už ze začátku je strašně depresivní. Takže jestli nemáte rádi smutné knihy, tak tohle asi nebude volba pro vás. Taky se jedná o knihu, která není výjimečná tím, že by měla nějaký strašně akční děj, ale je to především o tom prožívání hlavní hrdinky. Podle mého názoru se to četlo výborně. I když je to smutné, taková je realita. Autorka pravdivě popisuje, jaké to je, přijít o někoho blízkého.

,,Ta Lex, kterou jsem kdysi byla, a někteří si rozhodně všimli, že jsem se vytratila. Ale to, že si všimli, že jsem pryč, neznamená, že se vrátím."

Velmi zajímavé bylo číst deníkový zápis Lex. Psala si deník, který nebyl chronologicky seřazený a byly tam i škrtance, takže to působilo o to více realisticky. Všechny postavy byly popsané opravdu neskutečně plasticky. Nebyly přikreslované, přehnané. Šlo prostě o úplně normální lidi, takže jsem neměla problém se s někým ztotožnit. 

,,Zklamání z toho odhalení je jako nůž zabodnutý v mé hrudi - prudká bolest, ostrá a pronikavá."

Je to kniha plná citátů k zamyšlení. Myslím, že by se kniha aspoň z nějaké části dotkla. Je úžasné, že autorka neřeší jenom problém, ale také se zabývá řešením toho problému. Jsem si jistá, že by tahle kniha mohla pomoct spoustě lidem. 

,,V tu chvíli byla v jeho hnědých očích bolest. Vesmír plný bolesti."

Knihu určitě doporučuji těm, kteří mají rádi smutnější knihy a hlubší myšlení. Knize jsem dala 5*, které si kniha určitě zaslouží!

,,Jakože jak může existovat něco jako šílenství ve světě, který už beztak zešílel?"
Share:

sobota 9. července 2016

Anděl s černými křídly ► Dotek anděla


Dotek anděla

( Dívčí tajemství #2)

Thomas Brezina

Amy, už od té doby, co ztratila svou panenku má strážného anděla. Je na blízku vždy, když ho Amy potřebuje. Jednoho dne se svého anděla zeptá, jestli má jít na koncert svého nejoblíbenějšího zpěváka Matta M a získat od něj autogram. Nakonec na koncert jde a osobně se setká s Mattem. Jenomže je jiný, než si Amy myslela. Zrovna tento den se mu stalo něco nepříjemného a je vytočen k nepříčetnosti. Pohádá se s Amy, urazí ji, nasedne do auta a jede. Jeho cesta se mu pěkně vymstí a Matt má autonehodu. A další den je Matt M anděl s černými křídly a jenom Amy mu může pomoci. 


,,Pak potkáme někoho, kdo nám pomůže si všimnout, kolik neuvěřitelných krás čeká, až je objevíme. Náhle vidíme, kde byla po celý ten čas láska, jíž jsme si pouze nevšímali."



Hned na začátek musím říct, že by se tahle recenze měla brát hodně s nadhledem. Jde o dětskou knihu. Nemůžete tedy od ní čekat nějaký neuvěřitelně bezkonkurenční příběh. Já knihu miluji hlavně kvůli tomu, že jsem ji milovala jako malá (asi tak v 11 letech). Z pohledu sedmnáctileté bych ji neocenila. Je opravdu strašně jednoduchá. Také chování postav je velmi jednoduché a dá se lehce předvídat.


,,Dívku jako Jacqueline ještě nikdy nepotkal. Mattovi připadalo, že je schovaná pod silným, neproniknutelným obalem."

Hlavní zápletka není špatná a konec se mi také líbil. Špatně se mi posuzuje, jak moc předvídatelný byl, když jsem věděla, jak kniha skončí. Každopádně myslím, že autorka příjemně vygradovala napětí. 

,,Chtěl vykřičet svůj zármutek do noci, protože věřil, že by to mohlo utišit jeho bolest."

Závěrem chci teda říci, že se mi kniha líbí. Bohužel si myslím, že je to jenom díky vzpomínkám na dětství. Jestli někdo máte sourozence ve věku 10-13 tak si myslím, že jim by se kniha měla líbit. Já už bohužel nejsem cílová skupina, ale i tak autor píše čtivým stylem a jeho postavy jsou docela plastické.

,,To, co mi tenkrát připadalo jako největší životní katastrofa, bylo moje největší štěstí."





Share:

sobota 25. června 2016

Vysoká škola volá ► Ty víš, že mě miluješ


Ty víš, že mě miluješ

(Gossip Girl #2)

Cecily von Ziegesar


Vítejte na Upper East Side. Všichni jsou tady bohatí, dokonalí, ale jejich život se neobejde bez intrik. I přes to, že si žijí tak, jako nikdo, musí se neustále chovat tak, aby nebyli své rodině pro ostudu. Jejich prozatímním největším cílem je se dostat na dobrou vysokou školu. Nedokáží si představit, že by na žádnou nešli. Copak je možné být významná osobnost, aniž by měli tu nejlepší vysokou školu? Jenomže každý má i své soukromé trable. Serena bojuje s tím, že si ji nikdo z jejích kamarádů už nevšímá. Blair chce odevzdat svůj věneček Nateovi, ale ten spíše kouká po jiných a musí se zhulit nebo opít, aby s Blair vůbec mohl být. Dan je dál zamilován do Sereny a po nocích jí píše zamilované básničky. A tohle všechno sleduje Super drbna. 

,,A to si myslela, že horší to být nemůže. Je to absurdní, ale vždycky to může být ještě horší."

Já prostě tuhle sérii miluju! Nejdřív jsem se koukala na seriál, u kterého jsem strávila pokaždé celý den a pak jsem se rozhodla, že se pustím i do knih. Díky tomu, že děj je úplně jiný, naučila jsem se na knihu nahlížet jako na úplně jiný příběh a miluji knihy i seriály.

,,Nikdo se přece nevyžívá v tom, když z něj na veřejnosti dělají kreténa. Nikdo."

Nejlépe bych tuhle sérii popsala asi jako letní čtení. Pro mě léto znamená odpočinek a relax. Přesně takové jsou ty knihy. Jednak, styl psaní je velmi čtivý, takže se od knihy neodtrhnete. Děj pozvolna plyne a nenutí vás, abyste se nad něčím zamýšleli (po čemž asi všichni po 10 měsících ve škole toužíme). Já jsem v knize našla úplně všechno, co jsem si přála. Chvilkami jsem se musela nahlas smát, v další chvíli jsem byla pěkně vytočená, pak jsem se romanticky rozplývala a nakonec jsem se cítila pěkně trapně.

,,Měla úžasnou schopnost být veselá a smutná ve stejnou chvíli. Připadala mu jako anděl, který létá nad zemským povrchem. Směje se, protože může létat, ale zároveň pláče nad svou samotou, protože nikdo další létat neumí."

Všechny postavy jsem si zamilovala. Neříkám, že mi všechny přišly sympatické, ale i ty, které nemám ráda, jsem si zamilovala. Tak tohle je ta nejkrkolomnější věta vůbec a moc nedává smysl. Strašně jsem si oblíbila postavy, které nesnáším v seriálu a naopak. Každopádně, jsou vykresleny velmi realisticky a právě proto, že mají své špatné vlastnosti, dokážu si představit, že takoví lidé opravdu existují.

,,Ale Blair se nikdy nespokojila s ničím, co bylo jen dobré. Ona vždy usilovala jen o to nejlepší."

Knihu bych mohla určitě doporučit. Je to fakt úžasná oddechovka, kterou můžete číst, aniž byste k tomu potřebovali nějaké mozkové buňky. Vím, o čem mluvím, po narkóze jsem jich fakt moc neměla. Ale i přes to je to dobré čtení. Knize jsem dala 3* a těším se na další díly. 

,,Chtěl ji vzít za ruku a společně skočit z útesu do noční tmy. Mohli by pak společně dál plout po měsíčních paprscích do nekonečných dálek noci."
Share:

úterý 10. května 2016

Ten druhý Will Grayson ► Will Grayson, Will Grayson


Zdroj

Will Grayson, Will Grayson

John Green a David Levithan

Will Grayson je ne příliš oblíbený kluk, který má nejlepšího kamaráda gaye Drobka. Svůj život řídí podle dvou pravidel. Nikdy ti na ničem nesmí záležet a drž zobák. Ten druhý Will Grayson je gay, který trpí depresemi a jediné, co mu pohádá je Izák, s kterým si píše po internetu. A co se stane, když se Willové jednoho dne potkají?

,,vždycky si říkám, že mi neubližuješ schválně, takže to pak míň bolí," 58

Musím říct, že mě jako první zaujalo to, že je kniha napsaná od Johna Greena tak i od Davida Levithana. Co jsem pak četla, tak oni ani nevěděli, jakým směrem chtějí příběh ubírat. Věděla jsem, že část, kterou napsal Green, budu hltat (a stalo se), ale obávala jsem se části, kterou napsal Levithan. Ale nakonec to bylo tak úžasné. Oba dva mají neuvěřitelně čtivý styl psaní a já knihu hltala. 

,,teď zrovna chci přeskočit čas nebo, kdyby to nešlo, spokojil bych se s návratem čase." 86

Kniha je strašně zajímavě zpracovaná. Část, kterou napsal David je psané bez jakéhokoli rozdělení velkých a malých písmen. Ze začátku mi to dělalo problém, ale po tom, co jsem si zvykla, to bylo parádní. 

,,ale zrovna jsem padal a přistál a ještě tady pořád stojím a můžu říct, že se musíš naučit milovat pády, protože celý život je padání." 266

Spousta lidí už Greenovi knihy nemají rádi. Slyšela jsem tolik názorů, že to popisuje stále to samé nebo že dějová linie je o ničem. Tak znovu píši, že jde o metafory, které do knihy dal. Opravdu si myslím, že kdo hledá příběh, který není nijak extra originální, ale má hlubokou myšlenku, John Green a David Levithan je to pravé.

,,člověk by myslel, že ticho znamená klid; ve skutečnosti ale znamená bolest." 232

I když teď mám takové zvláštní období, kdy mě nic nebaví, tuhle knihu jsem zhltla. Řadila bych ji k těm lepším knihám od Greena. Já se od těch knih nikdy nedokážu odtrhnout a mohla bych je číst stále dokola. Jestli nemáte rádi knihy od Greena tak se vám nebude líbit ani tahle, naopak, ale jestli Greenovi knihy máte rádi, nebudete zklamáni. Za mě každopádně ano!

Děkuji Martinus.cz za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu můžete zakoupit zde.
Share:

pátek 15. dubna 2016

Prožij to naplno ► Než jsem tě poznala


Než jsem tě poznala
Jojo Moyes


Louisa je obyčejná dívka, co žije obyčejný život. Žije ve stínu své sestry a navíc musí vydělávat na celou rodinu. Když jednoho dne přijde o práci, neví, co má dělat. Na pracovním úřadě ji nabízí práce, o které ale nestojí. Až jednou přijde jedna super nabídka. I když si je jistá, že pokazila pohovor, práci nakonec dostane a její život přestává být tak obyčejný.

,,Víte, pomáhat můžete jen někomu, kdo o to stojí," 60

Na tuhle knihu jsem slyšela samou chválu, každému se kniha velmi líbila. Někteří u ni brečeli, v některých to zanechalo stopu. Šla jsem do toho s tím, že to ve mně probudí nějaké emoce, ale nikdy jsem netušila, že až takhle velké! Nikdy jsem u knihy nebrečela tak, jako jsem brečela u téhle knihy. 

Někdy by bylo podivně skličující, jak lidstvo rozhodně odmítá se byť i jen pokusit o zodpovědný život. 119

Co se tématu týče, byla jsem opravdu mile překvapená. Snad jsem ještě nikdy nečetla, knihu, kde by byl někdo ochrnutý. Líbilo se mi, že kniha ukazuje na to, že v lásce nezáleží na tom, jak kdo vypadá, nebo z jaké společenské vrstvy je. Jediné o co v lásce jde, jsou naše pocity. Myslím, že tohle by měla dělat každá kniha.

Zmocnilo se mě zvláštní nutkání omluvit se, ale vlastně jsem nevěděla za co. 257

Jojo Moyes je podle mého názoru skvělá autorka. Když opomenu její schopnost zlomit mi srdce (!!) na pár stránkách, píše opravdu čtivě. Sice se mi četla hůře než Poslední dopis od tvé lásky, ale na kvalitě ji to neubírá. Nemám ráda na knihách to zlaté kolečko Světový bestseller, ale pochopila jsem, že si to knihy od Jojo Moyes zaslouží.

Poznala, co si myslím, i když jsem si to ani sám neuvědomoval. 327

Postavy jsou napsané opravdu realisticky a chovají se adekvátně ke svému postavení a věku. Sice jde o smutný příběh, ale některé ironické poznámky jsou opravdu k nezaplacení. Myšlenky v knize mě donutily přemýšlet.

Někde hluboko uvnitř se ve mně něco zlomilo. 357

Než jsem Tě poznala je kniha, která vás donutí brečet. Po dočtení budete sedět a koukat do prázdna. Možná se třeba i zamyslíte nad smyslem svého života. A doufám, že si uvědomíte, jak moc je důležitá láska. Nemůžu se dočkat druhého dílu.

Děkuji za poskytnutí recenzního výtisku Dobrým knihám
Knihu můžete zakoupit zde.
Share:

úterý 15. března 2016

Druhá šance na život ► Dílna zázraků

Dílna zázraků
Valérie Tong Cuong


Kniha Dílna zázraků vypráví o osudech třech lidí. Millie, která se v noci probudí a zjistí, že její byt hoří a tak se rozhodne skočit z okna. Pan Mike, který po nezdárném životě skončil na ulici a pere se o své místo na schodech se Skřetem. Mariette, učitelka, kterou její třída šikanuje a ona vybuchne a srazí svého žáka ze schodů. Všem do života vstoupí Jean a rozhodne se je pozvat do své Dílny zázraků. Zde dostanou druhou šanci na život. Je jenom na nich, jak s novým životem naloží. Jestli se v jejich životě něco změní, nebo spadnou zpět na dno.

,,Víte, že osamělí lidé umírají dřív? Umírají proto, že nemají možnost si promluvit. Umírají, protože nic neříkají. O nic nežádají, nic nedostanou, a tak umřou - a člověk je bezmocný." 106

Když mi kniha přišla, usoudila jsem, že určitě nebude patřit k těm, které by mě v knihkupectví na první pohled zaujaly. Obálka sice vypadá moc hezky, ale z dálky ničím nezajímavá. Musíte se posadit, knihu vzít do ruky a na obálku se déle dívat, aby vám přišla krásná. To sice samozřejmě není důležité, ale znáte to.

,,...schoval jsem si hlavu do dlaní, protože mi ty myšlenky, ze kterejch mi bylo nanic, vháněly vlhkost do očí a raději bych chcípnul, než bych to na sobě dal znát." 21

Dílna zázraků mě zaujala už hned od první strany. Četla se velice rychle. Dějem jsem byla občas tak zaujatá, že jsem úplně zapomněla na čas. Měla jsem u knihy nutkání pořád a bez přestávky číst, což se mi už delší dobu nestalo. Na zadní straně knihy je napsané nejoptimističtější kniha roku. Nejprve jsem si myslela, že jde jenom o marketingový tah, ale ve skutečnosti kniha byla opravdu optimistická.

,,...důležitý je srdce, který bije, ne doba něčí přítomnosti..." 84

Nejvíce jsem si knihu zamilovala, protože v ní byla spousta nádherných myšlenek a citátů. Pokud hledáte nějakou psychologickou knihu, která vám zlepší náladu, je to právě tato kniha. Jsem si jistá, že každý člověk by si z knihy odnesl alespoň malinký kousek. 

,,Navenek jsem se tvářila klidně a sebejistě, ale uvnitř to vřelo emocemi," 122

Na knize nejvíce dokáži ocenit, když ve mně po dočtení zanechá nějaké pocity. Je spousta knih, které jsem četla a hned zapomněla, jelikož mi nic nedali. Dílna zázraků mezi ně ale nepatří. Nějakou dobu po dočtení jsem jenom seděla, koukala z okna a přemýšlela o smyslu života. Tentokrát ale v dobrém!

,,...ale žalostný dětství přece nemůže ospravedlnit tolik kotrmelců." 137

Tak na shrnutí. Kniha byla výborná. Vypadá sice nenápadně, ale příběh je boží. Doporučuji každému člověku na tomto světě. Knize jsem dala 98% a určitě patří k nejlepším knihám, co jsem kdy četla.

Děkuji eshopu Martinus.
Knihu můžete zakoupit zde.
Share:

sobota 5. března 2016

Jak rychle se všechno mění ► Pod hvězdou bláznů

¨

Autor: Jarmila Pospíšilová
Název: Pod hvězdou bláznů
Žánr: Román
Rok vydání: 2016
Počet stran: 200
Nakladatelství: MOBA

Jana a Lucie jsou naprosto odlišné sestry. Jedna žije na malé vesničce se svojí malou dcerkou, která je nemocná. Nejraději maluje a přesně takhle si  představuje svůj ideální život. Zatímco druhá žije ve městě, o peníze nemá nouzi a do jisté chvíle si myslí, že má ideální život. Je možné, že sestry si k sobě znovu najdou cestu?

,,Dva osamělí poutníci, kteří měli společný kousek cesty." 21

Pod hvězdou bláznů je strašně krásná kniha. Oddechová a vyvolává milý úsměv na tváři. Není to překotný příběh. Ale je neuvěřitelně krásně zpracovaná. Ta obálka! Kniha se stala jednou z nejkrásnější knihou v mé knihovničce. I stránky jsou zpracovány tak krásně, že se kniha rychle čte.

,,Proč jsi teda se mnou?
Protože nemůžu být bez tebe." 60

Nejlepší mi na knize přišlo, že šlo o běžný příběh ze života. Uvěřitelné, téměř skutečné. Kniha také nese určité ponaučení. Když jsem měla náročné období, kniha pro mě byla jako dělaná. Hledala jsem přesně něco takového. Nemusela jsem u knihy přemýšlet, ale přesto se mi kniha moc líbila.

,,Na sobě nikdo chybu nevidí, ale na druhých, to už je něco jiného." 191

Knize jsem se rozhodla dát 79% a určitě doporučuji všem, kteří hledají něco na náročné období. U knihy můžete úplně vypnout a vnímat příběh.

Share:

sobota 27. února 2016

Jedna věčná láska ► Poslední dopis od tvé lásky

Zdroj
Název: Poslední dopis od tvé lásky
Originální název: The Last Letter from Your Lover
Autor: Jojo Moyes
Překlad: Lucie Mikolajková
Žánr: Román
Rok vydání: 2013, originál 2010
Počet stran: 472
Nakladatelství: Ikar

Je rok 1960 a Jenniger se probudí z narkózy. Nic si nepamatuje, svého manžela, přátele nebo domov. Když se vrátí domů, objevuje milostný dopis. Jennifer je šokovaná, když zjistí, že byl adresován ji. Měla milence? A načeká na ni někde? O 40 let později najde Ellie v archívu milostný dopis. Neuvěřitelně ji oslovil a chystá se neznámé milence najít a dozvědět se o jejich životním příběhu. Možná si díky tomu odpoví i na své životní otázky.

,,Neměl by být člověk dost statečný, aby dokázal milovat?" 380

Na knize mě jako první zaujala ta nádherná obálka a zpracování knihy. Kniha je zpracována tak, že se čte úplně dokonale. Pokaždé, když se podívám do mojí knihovničky. zaujmě mě tahle kniha a dokážu se na ni jenom koukat a myslím na ten ohromný příběh.

,,Jedna věc je, když vás ten druhý vášnivě miluje a jen životní okolnosti vás rozdělují." 310

Já jsem byla knihou neuvěřitelně nadšená. Začetla jsem do ní opravdu hned. I když mi příběh na začátku přišel nelogický. Jenomže to byl nejspíš autorčin záměr, protože jsem toužila vědět, co se to stalo. Když jsem se do příběhu ponořila celá. Byl to neuvěřitelný zážitek. Námětem to nebylo zase tak moc originální, ale zpracování celkového tématu byl prostě boží. Nejvíce na konci  ve mně kniha probouzela silné emoce. Také mi na konci ukápla slza. Kecám, bulela jsem jako malá. 

,,Dokážeš žít s možností takové lásky a čelit tomu, že nám nikdy nebude dopřána." 207

Na knize mi nevyhovolala jenom jedna věc. Občas jsem věděla dopředu, co se stane. Ale u takových románů, jako je tento, nejde o předvídatelnost. Myslím, že na kvalitě to knize ani trochu neubralo. Přiřadila jsem si knihu ke skupince knih, které ve mně něco zanechaly. Po dočtení jsem se jenom posadila a koukala neurčitě před sebe. Touto knihou se Jojo Moyes mou třetí nejoblíbenější autorkou.

,,Už dávno jsem se poučila, že ptát se co by kdyby je moc nebezpečná hra." 417

Knize jsem se rozhodla dát 90%. Skutečně to byla kniha se silnou myšlenkou a myslím, že i autorka to zvládla moc krásně. Rozhodně doporučuji každé romantické duši. 

Mockrát děkuji eshopu Megaknihy.cz za poskytnutí recenzního výtisku!
Knihu můžete zakoupit zde.
Share:

čtvrtek 4. února 2016

Červená karkulka trochu jinak ► Scarlet

Zdroj
Název: Scarlet
Série: Měsíční kroniky (2.)
Originální název: Scarlett
Autor: Marissa Meyer
Překlad: Jana Zejmanová, Petra Babuláková
Žánr: Fantasy
Rok vydání: 2013, originál 2013
Počet stran: 456
Nakladatelství: Egmont

UPOZORŇUJI, ŽE RECENZE OBSAHUJE SPOILERY NA PŘEDCHOZÍ DÍL CINDER!!!

Scarlet už od mala vyrůstala s babičkou. Její babička je její nejmilejší člověk a nedala by na ní dopustit. Jenomže jednoho dne se její babička ztratí. Scarlet poznává Vlka, což je pouliční bojovník. Vlk se rozhodne pomoct Scarlet s nalezením její babičky. Má něco společného zmizení babičky a uprchnutí Cinder?

,,Připadalo jí to až příliš správné, a možná právě to, na tom bylo nejhorší." 345

Nejdříve jsem se knihy docela bála, protože jsem měla strach, že v knize už nebude popisován život Cinder a Kaie. Měla jsem štěstí a autorka popisovala kapitoly úplně o všech Cinder, Kaiovy a i Vlkovi. Jsem si jistá, že kapitoly i o jiných postavách jsou moc přínosné. Žádná z kapitol mi nepřišla zbytečná, pokaždé se stalo něco, co posunulo děj knihy dál. Kniha byla plná překvapivých a absolutně nečekaných zvratů! Do téhle série jsem se opravdu zamilovala!

,,Ale na tom nesešlo. Jak Cinder s Thornem uháněli ke svému opuštěnému modulu, na mužovo vytí odpovídaly další a další, půl tuctu nezemských hlasů se ozývalo ze všech směrů, aby pozdravily vycházející měsíc." 360

Jedna z obrovských výhod knihy je, že v knize je od každého žánru něco. Především je to sci-fi, romantická zápletka, záhady na vyřešení a pár tajemných pasáží. Troufám si tvrdit, že každý si v knize přijde na své. Častokrát jsem si říkala, že vím, jak všechno skončí a už jsem začínala být zklamaná a najednou BUM a všechno bylo naprosto jinak, než jsem si myslela. 

,,Připomínala teď spíš zesláblou kostru, ale hnědé oči zůstávaly silné a jasné. Zračilo se v nich víc lásky než v celém zbytku světa dohromady." 377

V knize byly části, kdy se mnou emoce nemilosrdně cloumaly. Jednu chvilku se mi chtělo brečet, pak se něco zvrtlo a najednou jsem byla strašně naštvaná a měla chuť vlítnout do knihy a hlavní osoby pořádně proplesknout. Autorka je nemilosrdná a já tenhle přístup jedině schvaluji. Mám ráda, když je kniha něčím jiná. Není tam žádné oživování mrtvých, prostě když jednou někdo umře, už mrtvým zůstane. 

,,Nejspíš jsem si uvědomil, že radši umřu, protože je zradím, než budu žít, protože jsem zradil tebe." 442

Knize jsem dala 98% a ani jsem nezaváhala. Myslím, že kniha by se mohla líbit každému. Po dočtení jsem si říkala, že prostě potřebuji další díl, takže musím brzy vyrazit do knihovny. 

Mějte se krásně
xoxoxo
Nicole ♥


Share:

pondělí 1. února 2016

Čarodějnice nejsou jenom dobré ► Wicca

Zdroj
Autor: Cate Tiernan
Název: Wicca
Originální název: Sweep
Překlad: Dana Stuchlá
Žánr: Fantasy
Rok vydání: 2013, originál 2010
Počet stran: 464
Nakladatelství: CooBoo

Morgan se normální studentka střední školy. Nic zvláštního se v jejím životě neděje. Až do dne, kdy se do školy přijde novým kluk se jménem Cal. Je nádherný a každý holka se do něj okamžitě zamiluje. Jenomže Cal není obyčejný kluk, je to čarodějnice. Pozve Morgan a ještě několik dalším lidí na kruh a postupem času si založí vlastní coven. Jenomže ne všechny čarodějnice jsou hodné.

,,Čím víc se toho naučíte, tím víc se potřebujete učit," 399

První, co mě na knize opravdu strašně moc naštvalo, byla anotace, ve které byl velký spoiler. Díky této informaci mi přišla první kniha naprosto o ničem a řešila se tam jenom tato informace. Proto doporučuji nečíst anotaci. Co se samotného příběhu týče, nebyl úplně špatný, ale také nebyl žádný zázrak. Myslím, že především byl příběh pro mladší čtenáře. Nebyl zde snad žádný zvrat, který bych dopředu netušila. Často v knize docházelo ke klonování informací. Kdyby se kniha proškrtala, myslím, že by byla o půlku kratší a knize by to jenom prospělo.

,,Dívaly se na sebe, jako kdyby v místnosti nikdo jiný nebyl." 210

I když příběh za moc nestál, byl napsaný čtivým stylem, který se mi hodně dobře četl. Bohužel tam chyběla taková ta potřeba knihu číst neustále, proto jsem se s ní trápila celý týden a byla jsem ráda, že už ji mám z krku. Myslím, že bylo moc dobré, že se tam vystřídala spousta žánrů. Nějaká ta romantická zápletka, temné a strašidelné chvilky, vtipné okamžiky a prostě od každého trochu. Moc se mi líbily začátky kapitol, kde nejdříve byly citáty o wicce a potom deníkové zápisy, což bylo super oživení. Také v knize bylo spoustu informací o wicce samotné, ale nebylo to psáno nudně, takže úplně super.

,,Ale vy dva si vždycky povídáte a koukáte na sebe, jako by kolem nikdo nebyl." 132

Jediná věc, která mě opravdu na knize ze začátku vadila, bylo chování Megan. Už od prvního pohledu na Cala ho neuvěřitelně miluje a chce s ním strávit celý život. Strašně mi to vadilo, protože takhle to přece nefunguje. Z prvního pohledu přece nepoznáte, jestli někoho milujete. Takže ten začátek byl trochu klišé, ale kniha je nejspíš určena pro mladší. Také mi hodně vadila hromada jmen, ve kterých jsem se nedokázala orientovat. 

,,Musím brát dobré i s tím zlým, radost s nepříjemnostmi, nadšení se strachem. Růži i s trny." 328

Takže knihu bych doporučila jedině pro mladší čtenáře a upozorňuji, že kniha není nic náročného. Knize jsem dala 73%
Share:

čtvrtek 28. ledna 2016

Lásce neporučíš ► Nepoučitelná

Zdoj
Název: Nepoučitelná
Originální název: Unteachable
Autor: Leah Raeder
Překlad: Petra Jelínková
Žánr: Román pro ženy
Rok vydání: 2015, originál 2013
Počet stran: 312
Nakladatelství Beta - Pavel Dobrovský

Maise se jednoho dne projít to zábavního parku. Odpálkovává všechny ty oplzlé chlapy, kteří se na ní koukají jako na kus masa. Po prázdninách nastupuje do maturitního ročníku a nemůže se dočkat, až vypadne. Pochází z rozvrácené rodiny a kolikrát se o svou feťáckou mámu musí starat více než se stará ona o Maise. Na horské dráze potkává pěkného muže a prožívá něco, co je pro ni úplně nové.

,,Vidím ta světla každý večer. Vypadá to, jako by celý svět přišel na to, jak být šťastný, ale mně to tajemství nikdo nechtěl prozradit." 19

Už od začátku mě na knize vadila jedna věc, sprostá slova.  Zastávám názor, že do romantické knihy plné lásky nepatří vulgarismy. Tím navazuji na druhou věc a tou je sex. Nebudu lhát, prvních asi 150 stran bylo jenom o sexu. Nemám ráda, když je láska zobrazovaná jako sex a vulgarismy. Právě kvůli tomuhle se mi prvních 150 stran neuvěřitelně táhlo.

,,Tak poznáte, že vás má někdo rád. Když chce, abyste byli šťastní i v té fázi života,kdy vás neuvidí." 90

Ale kniha také překvapila a svá slova myslím do slova. V knize bylo opravdu hodně věcí, které jsem vůbec nečekala, a staly se. Párkrát jsem opravdu na knihu koukala s otevřenou pusou a nemohla uvěřit, co se právě stalo. Těch posledních 150 stran bylo neuvěřitelně super. Kniha začala konečně mít nějakou reálnou pointu a já se nemohla odtrhnout.

,,Jak můžete vysvětlit, že všechno je až příliš krásné na to, aby se to dalo popsat slovy?" 123

Nejvíce mě zaujal konec. Byl napsaný tak krásně. Navíc si většinu mohl domyslet každý podle sebe, což mně vyhovovalo ze všeho nejvíce. Většinou to u knih nemám ráda, ale tady jsem potřebovala, aby všechno dopadlo tak, jak jsem si vysnila. Takže zapracovala fantazie a bylo to tak. 

,, ,To je jenom nesplněný den.'
,Každý sen je nesplněný, než ho někdo dosáhne.' " 191

Knize dávám 87% a doporučuji těm, kterým nevadí v knize sprostá slova a opravdu hodně sexu. 

,,Naprosto a bez výhrad jsme se jeden druhému odevzdali. Žádná budoucnost, žádná minulost, jenom nekonečná přítomnost." 284

Mějte se krásně
xoxoxo
Nicole ♥
Share:

čtvrtek 21. ledna 2016

Dům plný duchů ► Vetřelci

Autor: E. E: Richardson
Název: Vetřelci
Originální název: The Intruders
Žánr: Horor
Rok vydání: 2008, originál 2006
Počet stran: 156
Nakladatelství: Mladá fronta

Cassie a její mladší bráška Hoel se stěhují do nového domu společně s matčiným novým přítelem a jeho syny. I když se Joel docela těší na nové brášky, pro Cassie je to noční můra. Když se začnou dít zvláštní věci, jsou všichni přesvědčeni o tom, že to provádí Cassie. Jenomže Joel začíná mít zvláštní ošklivé sny a nepodezírá svou vlastní sestru. Jsou to opravdu duchové, nebo se jenom Cassie snaží dokázat matce, jak moc nešťastná zde je?

Knihu jsem dostala od kamarádky k Vánocům a moc mě zaujala modlitba, co byla napsáno na zadní straně. Po knize jsem sáhla, když jsem měla chuť na něco mrazivého, po jehož přečtení se budu bát jít i do koupelny. A Vetřelci to krásně splnili. Kniha byla některýma chvilkama opravdu hodně mrazivá a já byla ráda, že v domě, kde žiju, před námi nikdo jiný nebyl.

Jediné, co bych na knize trochu zlepšila, možná bych oddělila realitu od snu. Třeba písmem nebo něčím jiným, ale rozlišila bych to. Chvilkami mi to nepřišlo úplně jasné, jestli to je realita nebo je prožíván jenom sen. Některé úseky mi přišly docela předvídatelné a věděla jsem, jak to dopadne. To je jediné, co mě na knize zklamalo. Ale stejně pro mě kniha byla naprostou bombou.

Knize jsem se rozhodla dát 85% (hvězdičky mi nepřijdou tak výstižné jako procenta). Je to tenoučká knížečka, takže je za jeden večer přečtená a může říct, že z ní opravdu budete mít mrazivý pocit.




Share:

sobota 16. ledna 2016

Jak nás zničil virus ► Tak padne náš svět

Zdroj
Autor: Megan Crewe
Překlad: Barbora Čermáková
Název: Tak padne náš svět
Originální název: The way we fall
Série: Fallen world (1.)
Žánr: Fantasy
Rok vydání: 2012, originál 2012
Počet stran: 312
Nakladatelství: Egmont

Kaelyn a její rodina bydlí na malém ostrově. Vede běžný život, chodí do školy, nemá moc kamarádů, chodí do přírody pozorovat zvířata. Jenomže jednoho dne, když jde na návštěvu ke své kamarádce. Uvidí jejího taťku v nezvyklé náladě. Kýchá, kašle a všude na těle se škrábe. Dále s ní mluví jako se starou známou a říká všechny své tajemství. Vypadalo to, jako chřipka, ale ve skutečnosti začíná virová epidemie.

,,V tu chvíli jsme oba bouchli smíchy. Těžko říct, jestli to bylo úlevou nebo jestli se na tom podepsaly zbytky paniky a hysterie nebo cokoli jinýho. V každým případě bylo příjemný jednou se zase zasmát, i když vlastně nebylo moc čemu."
 
Kniha je psaná ve formě dopisů, co by Kaelyn chtěla napsat svému kamarádovi Leovi. Samozřejmě je nikdy neodešle. Mám ráda, když jsou knihy psané dopisy a ani tahle nebyla výjimka. Nevím, jestli dopisy měly nějaký podíl na tom, že se mi četla neuvěřitelně rychle, ale ta kniha byla boží. Přečetla jsem ji snad za dva dny a nemohla se od ní odtrhnout. Ale zase když jsem se odtrhnout musela, bylo super, že kapitoly byly opravdu krátké.

Málo která kniha, mě zaujme už od první stránky, ale tahle k nim patří. Už od začátku jsem chtěla jenom číst, číst a číst. Nemohla jsem dělat nic jiného, protože jsem stejnak jenom přemýšlela, co se asi bude dít v další kapitole. Na knihu jsem se těšila opravdu dlouho a měla jsem hodně velké očekávání, ale kniha je všechny splnila. 

,,Je to zvláštní. Jsou dny, kdy je všechno tak jiný než dřív, že se člověku těžko věří, že by se někdy věci mohly vrátit do starejch kolejí. A pak jsou chvíle, kdy, ať chci nebo nechci, mi najednou připadá, že se v podstatě nic nezměnilo."
 
I když kniha byla občas maličko předvídatelná, byla o to více uvěřitelná. Všechno, co bylo popisované v knize, bylo hodně uvěřitelné. O to více bylo čtení mrazivější. Když jsem se u čtení musela poškrábat, několikrát jsem se lekla, že jsem nakažená (jojo, moje bujná fantazie :D), ale pak moje racionální já zjistilo, že to vlastně bylo jenom v knize. Až tak moc kniha byla uvěřitelná.

Pro mě kniha byla naprostá bomba a tak dávám 5* a myslím, že není o čem pochybovat. Doporučuji všem jak moc dobře napsanou dystopii. Akorát si musím co nejdříve pořídit další díl, protože jinak se asi zblázním.

,,Většina lidí si myslí, že nejstrašnější ze všeho je vědět, že člověk umírá. Není to pravda. Mnohem horší je vědomí, že bude muset bezmocně přihlížet, jak umírají všichni, které kdy miloval nebo třeba jenom měl rád."
Share:

středa 13. ledna 2016

Odpusťte mi, váš Leonard ► Když si chcete vystřelit mozek z hlavy

Autor: Matthew Quick
Překlad: David Petrů
Název: Odpusťte mi, váš Leonard
Originální název: Forgive me, Leonard Peacock
Žánr: Román
Rok vydání: 2015, originál 2013
Počet stran: 256
Nakladatelství: Knižní klub

Zdroj
Leonard sedí u stolu a přemýšlí, jak ironický je ten obraz co vidí před sebou. Miska s cereáliemi a vedle nich stará nacistická pistol P-38. Dnes na své narozeniny je rozhodnutý zastřelit svého bývalého nejlepšího kámoše a potom i sebe. Nejdřív se ale musí rozloučit s lidmi, které má rád a pro každého má nějaký dárek. Co se stane na konci dne, až bude stát Leonard před barákem svého cíle?
Share:

pátek 8. ledna 2016

Lady Susan ► O ženě se špatnou pověstí

Autor: Jane Austen
Překlad: Tomáš Tulinger
Název: Lady Susan
Žánr: Novela
Rok vydání: 2009, originál 1794
Počet stran: 120
Nakladatelství: Daranus

Zdroj
Lady Susan má špatnou pověst. Každý si o ni myslí jenom to ošklivé včetně Reginalda De Courcyho. Jenomže jednoho dne se rozhodne Lady Susan navštívit Reginalda a jeho sestru. Reginald naprosto mění názor na Lady Susan avšak jeho sestra v ní vidí pořád to nejhorší. Dcera Lady Susan se rozhodne utéct ze své internátní školy, tak ji matka musí nechat přivést za sebou. Stane se dlouhý řetězec událostí a jak bude reagovat Reginald a jeho sestra?

Share:

středa 6. ledna 2016

Když zraje tráva ► Vraždy starých mužů

Název: Když zraje tráva
Autor: Jaroslav Kuťák
Série: Karel Schwarz (12.)
Žánr: Detektivka
Rok vydání: 2015
Počet stran: 224
Nakladatelství: MOBA

Zdroj
V jednom městě zemřou skoro ve stejném čase dva přibližně stejně staří muži. Zjišťuje se, že byli zavražděni. Jediné, co kriminalistům nesedí je fakt, že nedokáží pochopit, kdo by vraždil takhle staré lidi. Jenomže vražd přibývá a všichni mají věk kolem devadesáti let. Kdo by vraždil tak staré a hlavně proč?

Share:

sobota 19. prosince 2015

Zlodějka knih ► Příběh o síle slov

Autor: Markus Zusak
Překlad: Vít Penkala
Název: Zlodějka kniha
Originální název: The Book Thief
Žánr: Román
Rok vydání: 2009, originál 2005
Počet stran: 528
Nakladatelství: Argo

Zdroj
Období 2. světové války. Gestapo odvádí všechny komunisty a židy. Malí Liesel se dostane k novým rodičům na Himmelstrasse (v překladu nebe). Rosa a Hans Hubermanovi ji okamžitě přijmou jako vlastní dcera a Liesel se také seznamuje s Rudym. Jednoho dne u nich na dveří zaklepe žid Max, který se stane Lieselin přítelem. Během celého příběhu vás provází smrt a pozor, i smrt má srdce.

,,Někde v tom sněhu uviděla své zlomené srdce." 31

Tak tohle byla ta nejlepší a nejdokonalejší kniha, co jsem kdy četla. Už od začátku mě chytla a kdybych měla více času, jsem si jistá, že bych od ní neodešla. Největší plus u mně kniha má za to, že i když tam bylo něco psané v němčině, byly tam překlady těch slov a vět, takže jsem se neztratila v ději.

,,Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší. Kluk, který vás miluje." 55


V knize bylo opravdu všechno, co by podle mého názoru měla kniha mít. Občas jsem se u ní smála, občas jsem u ní brečela (ano, opravdu jsem brečela). Takhle dojemný, ale chvilkami i zábavný, dobrodružný a určitě ne nudný příběh jsem snad ještě nečetla.


,,A jako většina trápení to začalo napohled šťastně." 86

Parádní doplnění knihy byly obrázky z knížek, které psal Max. Byla jsem z toho naprosto nadšená. Celkově byla kniha krásně zpracovaná. Měla krátké kapitoly, které byly ještě rozděleny poznámkami vypravěčky Smrti. Ohledně toho, že vypravěčkou je Smrt, no sakra, to bylo naprosto boží. Ještě jsem nečetla knihu, kde by vypravěčkou byla smrt, takže jsem se toho bála, ale naprosto neuvěřitelně to předčilo moje očekávání.

,,Jeho oči neprodělaly nic takového, co obvykle popisuje termín šok. Žádný otřes, žádné třeštění, žádný náraz. Takové věci se stávají, když se budíte ze zlého snu, ne když se probouzíte do něj." 140


Knihu se mnou psychicky naprosto otřásla. Po dočtení téhle knihy, jsem ji zavřela a asi deset minut jsem jenom seděla a koukala před sebe. Byl to tak strašně silný příběh. Mohu s naprostou jistotou říct, že tahle kniha se řadí k těm knihám, co ve mně něco zanechaly a přidávám na poličku Oblíbení. Nikdy jsem nevěděla, jak mám odpovídat na otázku, co je má nejoblíbenější kniha, teď už to vím. Být to na mně, klidně bych knihu dala do povinné četby, protože by si ji určitě měl přečíst každý a těch  500 stran za to stojí.


,,I smrt má srdce." 240

Nebudu lhát, že jsem se do téhle knihy opravdu zamilovala. Doporučuji snad každému, kdo si chce přečíst silný příběh. Vlastně úplně každému. Dávám ji 5* a dala bych ji klidně i víc, kdyby to šlo. Prostě si všichni tuhle knihu přečtěte, stojí to za to!


,,To moje srdce je unavené. Třináctileté srdce by si tak připadat nemělo." 410

Děkuji eshopu Megaknihy!
Knihu můžete zakoupit zde :)




Share:

čtvrtek 17. prosince 2015

Smutný žhář ► Čtyři detektivní případy

Název: Smutný žhář
Autor: Tomáš Přibyl
Žánr: Detektivky
Rok vydání: 2015, originál 2015
Počet stran: 224

zdroj
Čtyři detektivní případy. Čtyři zápletky. Jedna zakrvácená ruka, která se zvedne z trávy u silnice. Zavražděný bezdomovec. Dvě hrdličky a žhářství, které ukrývá nečekané tajemství.

Nejdříve jsem se knihy docela bála, protože knihy od českých autorů nemusím a ještě ke všemu detektivky, které taky moc nemusím. Ale bylo to poměrně velké překvapení. Kniha byla opravdu hodně čtivá a stihla jsem ji přečíst za dva večery, což mi přijde naprosto super. Kniha rychle utíká pod rukama a tak jsem se rozhodla dávat českým autorům a detektivkám šanci. Jenom bych možná trochu více uvítala, kdyby bylo v knize popisovány životy hlavních postav. Jediné, co se ve knize psalo, bylo ohledně vyšetřování případů a já bych se ráda dozvěděla něco o detektivech, zavražděných apod.

Dále jsou na knize věci, co mi lehce vadili, ale podle mého názoru to knihu nedělá horší. Často na začátku kapitoly psané ona nebo on, ale vysvětleno to bylo až za tři stránky. Někomu se to třeba může líbit, ale ve mně to vzbuzovalo dojem toho, že nevím, o co se jedná. Taky si myslím, že by povídky mohly být delší, aby neměly tak ukvapené konce. Všechny povídky byly napsané dost kvalitně na to, aby se ten konec dal mnohem více rozepsat.

Nejvíce se mi líbil poslední příběh Smutný žhář. Nebyl to přímo možná ten nejlepší detektivní příběh, ale určitě to byl ten nejlepší detektivní příběh myšlenkou. Je opravdu dobré, že je na konci, protože přeci to nejlepší na konec. Kniha podle mě určitě stojí za přečtení.

Knihu jsem celkově hodnotila 4*. Sice to není taková detektivka, ze které byste posadili na zadek, ale určitě je moc dobrá. Zvláště když to psal český autor, od kterých já moc dobrých českých detektivek nečetla. Myslím, že můžu doporučit jako takovou lehčí detektivku.
Share: