Ahoj!
Dnešní článek je z neskutečně romantické knihy od Jenny Han Všem klukům, které jsem milovala. Doufám, že se vám citáty budou líbit a užijete si čtení!
Dnešní článek je z neskutečně romantické knihy od Jenny Han Všem klukům, které jsem milovala. Doufám, že se vám citáty budou líbit a užijete si čtení!
- Pokud je láska posedlost, moje dopisy jsou jako exorcismus. Osvobozují mě.
- Protože Margot je vždycky v pohodě, i když není.
- Tak, jak Josh miluje tebe, ještě nikdy žádnej kluk žádnou holku nemiloval!
- Náš život je prostě takový, jaký je, a nemá smysl dumat, co by kdyby. Stejně nám nikdy nikdo nedá žádnou odpověď.
- Margot není schopná mít normální lidský emoce jako my ostatní.
- Líbej se s klukama, začni trochu žít, ne?
- Jaké to asi je, když vás nějaký kluk má tak moc rád, že kvůli vám brečí?
- A pak se usmála a její oči byly najednou tak zamžené a zasněné. V tu chvíli jsem pochopila, že se jí Josh taky líbí. A hodně.
- Hodně jsem brečela. Najednou bylo po všem. Ani jsem nedostala šanci a bylo po všem.
- Dělám to, abych si dodala sebevědomí, protože, jak se říká, čím víc předstíráte sebedůvěru, tím víc si doopravdy budete věřit.
- Mít v rukou něčí srdce je moc velká zodpovědnost.
- Dělá, že je jí to jedno, ale já vím, že jí to jedno není. Ne tak docela.
- Kdybys byl můj, nikdy bych se s tebou nerozešla.
- Víš, jak na lidi zapůsobit, aby se cítili výjimečně.
- Víš, jaké to je, mít někoho rád tak moc, že se to nedá vydržet, a vědět, že ten člověk Tvoje city nebude nikdy opětovat?
- Život nemusí bejt celej naplánovanej. Prostě nech věci plynout a neřeš je.
- ,,Čeho se tak bojíš? Že si tě nepamatuje?"
,,Nebo že si tě pamatuje?" - Přemýšlet, co by bylo kdyby, je nakonec docela zábavné. Děsivé, ale zábavné. Je to, jako by se dveře, které jsem už dávno považovala za zavřené, najednou na úplně maličkou škvírku otevřely.
- Jsi podle mě jeden z nejvýjimečnějších lidí na téhle škole a mně je jen líto, že o tom neví víc lidí. Anebo možné ne, protože někdy je fajn být jediným člověkem, který něco ví.
- I tak ale přemítám... jaké to asi je? Jaké to je být si s nějakým klukem tak blízko, že vás vidí úplně celou a se vším, že už nemůžete mít žádné tajemství? Je to děsivé jenom na začátku, nebo celou dobu? Co když se mi to nebude vůbec líbit? Nebo co když se mi to bude líbit až tak moc? Ještě toho mám hodně k přemýšlení.
- A pak se na něj usměju, ale stojí mě to fakt hodně úsilí. Ale kdybych se neusmála, tak se rozbrečím.
- Je to fajn, být součástí nějaké party, mít pocit, že někam patřím.
- Patřit někomu - nikdy jsem to o sobě netušila, ale teď, když nad tím tak přemýšlím, mi připadá, že to je to jediné, co jsem kdy chtěla. Doopravdy někomu patřit, být jeho, a aby on byla na oplátku můj.
- Mám strach, když to začne bejt skutečný. Už to není jen o tom, že na někoho myslíš, ale najednou máš toho skutečnýho člověka přímo před sebou a on má... očekávání. A touhy.
- Peter o tom sice neví, ale pokaždé, když mluví o Genevieve, jeho výraz tak nějak zjihne. Je to jako směs něhy a netrpělivosti a ještě něčeho. Lásky. Peter to může popírat jak chce, ale já vím, že ji pořád miluje.
- Copak je můj svět vážně tak malý?
- Pořád se na ni dívá. Když ty se na něj nedíváš, Laro Jean, pořád se kouká, jestli se bavíš.
- Je trochu směšné být zklamaná kvůli tomu, že nemůžeme mít něco, o čem jste teprve před chvílí zjistili, že to chcete.
- Jak mám vědět, co je doopravdy a co jen jako? Mám pocit, že jsem jediná, kdo ten rozdíl nedokáže určit.
- Tak po něm mám to svoje fantazírování. Táta si taky žije ve svém vlastním snovém světě.
- Peterovi se rošťácky zaleskne v očích a já mám na zlomek vteřiny pocit, že mě políbí, a jsem vyděšená i nadšená zároveň.
- Je to zvláštní pocit, když po něčem nebo po někom tak dlouho toužíte, a pak je ta touha jednoho dne zničehonic pryč.
- Když je někdo dlouho pryč, ze začátku si střádáte všechno, co mu chcete říct. Snažíte se na nic nezapomenout a uchovat si to v paměti. Ale je to jako snažit se udržet v dlaních hrst písku. Jednotlivá zrnka vám začnou prokluzovat mezi prsty, až nakonec nedržíte nic než vzduch a pár oblázků. A zjistíte, že všechno se opravdu udržet nedá.
- Jenže právě ty maličkosti dělají život životem.
- Cítím, jak mám sevřenou hruď, a je mi jasné, že i kdyby se mi povedlo se zhluboka nadechnout, bude to znamenat jen to, že se mi z očí spustí další vodopád slz.
- Ve tři ráno vyházím vzkazy, které mi Peter posílal ve škole, smažu jeho fotku z mobilu a vymažu i jeho číslo. Doufám, že pokud toho vyházím a vymažu co nejvíc, bude to, jako by se celá tahle věc nikdy nestala, a mně nebude tolik krvácet srdce.
- Mlčení a odmítání je ten nejhorší trest, se kterým mohla přijít.
- Nikde není bezpečněji než v tátově náručí.
- Protože občas je ti prostě smutno, ale nedokážeš říct proč.
- Je to jako... jako by nikdy neexistoval nikdo jiný než Peter. Jako by všichni kluci, kteří se mi líbili před ním, byli jen příprava na něj. Teď už vím, jaký je rozdíl mezi tím někoho milovat zpovzdálí a tím někoho milovat zblízka. Když k někomu máte takhle blízko, vidíte, jaký ve skutečnosti je, a on vidí, jací jste ve skutečnosti vy. A Peter mě vidí. A já vidím jeho.
Láska je děsivá.
