#22 • Příliš mnoho Kateřin •

Ahoj!

Dnes vám tady napíšu citáty z knihy Příliš mnoho Kateřin.

• Ale nebrečel. Bylo to zvláštní, ale na pláč byl moc deprimovaný. Příliš to bolelo. Měl pocit, jako by mu vzala tu část, která uměla plakat.
• Říkala miluju tě, jako by to bylo tajemství - veliké tajemství.
• Pláč něco přidává - pláč jsi ty plus slzy.
• ,,Mám chuť někam zalézt a umřít,"
• Colin byl přesvědčený, že na světě se vyskytují přesně dva druhy lidí: ti, co kopačky dávají, a ti, co je dostávají.
• Ti, kdo kopačky dávají, nemusejí lámat srdce vždycky, stejně jako ti, kdo kopačky dostávají, nemusejí vždycky zlomené srdce mít. Ale všichni mají nějakou tendenci.
• Koneckonců, chodit s někým končí vždycky jen jediným způsobem: špatně.
• Měl pak pocit, že ho nikdo nemá rád, což byla ostatně pravda.
• Vesmír ale samozřejmě nespřádá intriky, aby člověka postrčil na jedno místo, a ne na jiné, to Colin věděl. Vzpomněl si na Demokrita: ,,Každý člověk viní přírodu a osud, ale jeho osud je většinou jen odrazem jeho charakteru a vášní, jeho chyb a slabostí.
• Ten úsměv by dokázal ukončovat války a léčit rakovinu.
• K čemu je dobré být naživu, když se aspoň nesnažíš udělat něco, co by stálo za to?
• Lidi si mysleli, že si to trápení snad užívá - že se mu líbí dostávat kopačky. Ale tak to nebylo. On jen nikdy netušil, že se něco chystá. Jak ležel na pevné hrbolaté zemi a Hassan mu mačkal čelo až moc pevně, uvědomil si v důsledku dočasné ztráty brýlí, jaký má vlastně problém: krátkozrakost. Je prostě krátkozraký. Budoucnost před ním je nevyhnutelná, ale neviditelná.
• Nikdy ji nemiloval tolik jako v té chvíli.
• A bylo to, jako by ho zevnitř někdo rval na kusy, chvění a pak ostrá bolest ve spodní části hrudníku, a pak poprvé v životě měl pocit, jako by z něj někdo kus vytrhl.
• A i když si připadal ubohý a směšný, nechtěl, aby to skončilo, protože věděl, že její nepřítomnost bude bolet víc, než může bolet jakýkoli rozchod.
• ,,Jo, ale já prachy nepotřebuju."
  ,,Potřebuju svůj život,"
• Věčnost ti velí zapomenout.
• Tudíž: První krok by měly dělat holky, protože za 1. je u nich obecně vzato menší pravděpodobnost odmítnutí a za 2. takhle by holky nikdy nikdo nelíbal, kdyby to samy nechtěly.
• ,,Jako jo, je to sobec, ale kdo není?"
• Chtěl protáhnout chvíli před tou chvílí - protože líbání je sice příjemné ale nic se nevyrovná čekání na ně.
• Hollis mi pořád říká, že když tady zůstanu, nikdy se mi nestane nic opravdu dobrýho. To je možná pravda, jenže se mi taky nestane nic opravdu špatnýho, a to beru všema deseti."
• Máme dvaatřicet zubů. Po nějaké době to ničení jednoho po druhém začne být monotónní, možná i nudné. Ale bolet to nepřestane.
• Všechny cesty vedly k ní. Byla uzlem všech spojení, která vytvářel jeho mozek - osou kola.
• Člověk může hrozně moc milovat, myslel si, ale nikdy nemůže nikoho milovat tolik, jako se mu po něm může stýskat.
• Čtení mu trochu upokojilo mysl. Bez Kateřiny a bez Teorému a bez naděje na to, že bude něco znamenat, mu zbývalo už jen málo. Ale vždycky tu byly knihy. Knihy jsou experti na kopačky: Odložíš je a ony na tebe počkají celou věčnost; věnuj jim pozornost a ony ti vždycky lásku oplatí.
• Prohlásila a její úsměv byl jako jasný ohňostroj na nebi bez hvězd.
• ,,Synku, já ti řeknu jenom jedno," ... ,,že na světě jsou lidi, které můžeš prostě milovat a milovat a milovat, ať se děje co chce."
• ,,Ty jsi jako slunce v zamračeném dnu, Singletone. Když je venku zima, ty kveteš jako máj."
• ,,Jak se člověk přestane bát, že ho všichni opustí, že bude navždycky sám a nebude nic znamenat?"
• ,,Jenom už jsem se před nějakou dobou naučila, že nejlepší způsob, jak přimět lidi, aby tě měli rádi, je nemít moc rád je."
• Jsme neviditelní. Nikdy jsem tu nebyla s nikým jiným. Je to jiné, být neviditelná s někým.
• Jen tak tady sedím. Když jsem byla mimoň, chodila jsem sem, protože jsem chtěla být někde, kde mě nikdo nenajde. A teď - já nevím, asi taky proto.
• Přemýšlela jsi někdy o tom, jestli by tě lidi měli rádi víc, nebo míň, kdyby do tebe viděli?
• Ale stejně o tom pořád přemýšlím. Kdyby mě lidi viděli tak, jak se vidím já - kdyby mohli nakouknout do mých vzpomínek - mohl by mě vůbec někdo milovat?
• Já pořád něco hraju. Nikdy to nejsem já. Se staříky mluvím s jižanským přízvukem, s tebou se zajímám o grafy a hluboké myšlenky, s Colinem jsem veselá princeznička. Nejsem nic. Když se člověk v životě chová jako chameleon, tak nakonec už vůbec nic není doopravdy.
• Najednou mu nechyběl jen jeden kousek, chybělo jich tisíc.
• Svět nezůstane takový, jak si ho představuješ, miláčku.
• Já mám dojem, že co člověk znamená, záleží na věcech, co něco znamenají pro něj. Člověk znamená tak moc, jak moc znamená to, na čem mu záleží. A já jsem si pěkně naběhla, když jsem se snažila, abych něco znamenala pro něj. Celou tu dobu tady byly věci, na kterých mi skutečně mělo záležet: opravdoví fajn lidi, kterým záleží na mně, a tohle místo. Je hrozně snadné uvíznout. Člověk se začne starat jen o to, aby byl nějaký - výjimečný nebo cool nebo něco, a nakonec už ani neví, proč to potřebuje; jen si myslí, že to potřebuje.
• Myslím, že člověk ani nemůže vyplnit to prázdné místo, když jednou něco ztratí.
• Myslím, že když člověk ztratí kousek sebe, tak už ten kousek nikdy nezapadne zpátky.
• Líbí se mi znát jeden příběh, když všichni kolem znají jiný,
• Takhle si vždycky pamatuju věci já - pamatuju si příběhy. Spojím tečky a vyjde mi příběh. A ty tečky, co se do příběhu nehodí, se nejspíš prostě ztratí. Jako když vidíš souhvězdí. Podíváš se nahoru a nevidíš všechny hvězdy. Všechny hvězdy vypadají jenom jako jeden velký náhodná zmatek, protože nic jiného ani nejsou, jenže ty chceš vidět tvary, chceš vidět příběhy, a tak si je na tom nebi najdeš.
• Ráda mě brala na procházky kolem jezera, kde jsme sledovali, jak vlny narážejí na pobřežní skály, a ona tvrdila, že existuje jen jedna metafora, a to že je voda bušící do skály - protože jak voda, tak kameny při tom trpí.
• Rozchod není něco, co se stane tobě, ale je to věc, která se děje s tebou.
• Tohle jsou lidi, co máš fakt rád: Takoví, před kterými můžeš přemýšlet nahlas.
• Před domem se ještě políbili - byl to polibek tak hezký, jak naznačoval její úsměv.
• Minulost, jak mu řekla Lindsey, je logický příběh. Stalo se to a má to nějaký smysl. Ale budoucnost nemusí dávat smysl vůbec, protože si ji ještě nikdo nepamatuje.
• Jestli budoucnost potrvá věčně, myslel si, tak nás nakonec spolkne všechny.
• A poprvé v životě se usmál, když si představil tu věčně přicházející nekonečnou budoucnost, která se před ním rozkládá.

zdroj