sobota 23. července 2016

#31 •Všem klukům, které jsem milovala•

Ahoj!

Dnešní článek je z neskutečně romantické knihy od Jenny Han Všem klukům, které jsem milovala. Doufám, že se vám citáty budou líbit a užijete si čtení!



  • Pokud je láska posedlost, moje dopisy jsou jako exorcismus. Osvobozují mě.
  • Protože Margot je vždycky v pohodě, i když není.
  • Tak, jak Josh miluje tebe, ještě nikdy žádnej kluk žádnou holku nemiloval!
  • Náš život je prostě takový, jaký je, a nemá smysl dumat, co by kdyby. Stejně nám nikdy nikdo nedá žádnou odpověď.
  • Margot není schopná mít normální lidský emoce jako my ostatní.
  • Líbej se s klukama, začni trochu žít, ne?
  • Jaké to asi je, když vás nějaký kluk má tak moc rád, že kvůli vám brečí?
  • A pak se usmála a její oči byly najednou tak zamžené a zasněné. V tu chvíli jsem pochopila, že se jí Josh taky líbí. A hodně.
  • Hodně jsem brečela. Najednou bylo po všem. Ani jsem nedostala šanci a bylo po všem.
  • Dělám to, abych si dodala sebevědomí, protože, jak se říká, čím víc předstíráte sebedůvěru, tím víc si doopravdy budete věřit.
  • Mít v rukou něčí srdce je moc velká zodpovědnost.
  • Dělá, že je jí to jedno, ale já vím, že jí to jedno není. Ne tak docela.
  • Kdybys byl můj, nikdy bych se s tebou nerozešla.
  • Víš, jak na lidi zapůsobit, aby se cítili výjimečně.
  • Víš, jaké to je, mít někoho rád tak moc, že se to nedá vydržet, a vědět, že ten člověk Tvoje city nebude nikdy opětovat?
  • Život nemusí bejt celej naplánovanej. Prostě nech věci plynout a neřeš je.
  • ,,Čeho se tak bojíš? Že si tě nepamatuje?"
    ,,Nebo že si tě pamatuje?"
  • Přemýšlet, co by bylo kdyby, je nakonec docela zábavné. Děsivé, ale zábavné. Je to, jako by se dveře, které jsem už dávno považovala za zavřené, najednou na úplně maličkou škvírku otevřely.
  • Jsi podle mě jeden z nejvýjimečnějších lidí na téhle škole a mně je jen líto, že o tom neví víc lidí. Anebo možné ne, protože někdy je fajn být jediným člověkem, který něco ví.
  • I tak ale přemítám... jaké to asi je? Jaké to je být si s nějakým klukem tak blízko, že vás vidí úplně celou a se vším, že už nemůžete mít žádné tajemství? Je to děsivé jenom na začátku, nebo celou dobu? Co když se mi to nebude vůbec líbit? Nebo co když se mi to bude líbit až tak moc? Ještě toho mám hodně k přemýšlení.
  • A pak se na něj usměju, ale stojí mě to fakt hodně úsilí. Ale kdybych se neusmála, tak se rozbrečím.
  • Je to fajn, být součástí nějaké party, mít pocit, že někam patřím.
  • Patřit někomu - nikdy jsem to o sobě netušila, ale teď, když nad tím tak přemýšlím, mi připadá, že to je to jediné, co jsem kdy chtěla. Doopravdy někomu patřit, být jeho, a aby on byla na oplátku můj.
  • Mám strach, když to začne bejt skutečný. Už to není jen o tom, že na někoho myslíš, ale najednou máš toho skutečnýho člověka přímo před sebou a on má... očekávání. A touhy.
  • Peter o tom sice neví, ale pokaždé, když mluví o Genevieve, jeho výraz tak nějak zjihne. Je to jako směs něhy a netrpělivosti a ještě něčeho. Lásky. Peter to může popírat jak chce, ale já vím, že ji pořád miluje.
  • Copak je můj svět vážně tak malý?
  • Pořád se na ni dívá. Když ty se na něj nedíváš, Laro Jean, pořád se kouká, jestli se bavíš.
  • Je trochu směšné být zklamaná kvůli tomu, že nemůžeme mít něco, o čem jste teprve před chvílí zjistili, že to chcete.
  • Jak mám vědět, co je doopravdy a co jen jako? Mám pocit, že jsem jediná, kdo ten rozdíl nedokáže určit.
  • Tak po něm mám to svoje fantazírování. Táta si taky žije ve svém vlastním snovém světě.
  • Peterovi se rošťácky zaleskne v očích a já mám na zlomek vteřiny pocit, že mě políbí, a jsem vyděšená i nadšená zároveň.
  • Je to zvláštní pocit, když po něčem nebo po někom tak dlouho toužíte, a pak je ta touha jednoho dne zničehonic pryč.
  • Když je někdo dlouho pryč, ze začátku si střádáte všechno, co mu chcete říct. Snažíte se na nic nezapomenout a uchovat si to v paměti. Ale je to jako snažit se udržet v dlaních hrst písku. Jednotlivá zrnka vám začnou prokluzovat mezi prsty, až nakonec nedržíte nic než vzduch a pár oblázků. A zjistíte, že všechno se opravdu udržet nedá.
  • Jenže právě ty maličkosti dělají život životem.
  • Cítím, jak mám sevřenou hruď, a je mi jasné, že i kdyby se mi povedlo se zhluboka nadechnout, bude to znamenat jen to, že se mi z očí spustí další vodopád slz.
  • Ve tři ráno vyházím vzkazy, které mi Peter posílal ve škole, smažu jeho fotku z mobilu a vymažu i jeho číslo. Doufám, že pokud toho vyházím a vymažu co nejvíc, bude to, jako by se celá tahle věc nikdy nestala, a mně nebude tolik krvácet srdce.
  • Mlčení a odmítání je ten nejhorší trest, se kterým mohla přijít.
  • Nikde není bezpečněji než v tátově náručí.
  • Protože občas je ti prostě smutno, ale nedokážeš říct proč.
  • Je to jako... jako by nikdy neexistoval nikdo jiný než Peter. Jako by všichni kluci, kteří se mi líbili před ním, byli jen příprava na něj. Teď už vím, jaký je rozdíl mezi tím někoho milovat zpovzdálí a tím někoho milovat zblízka. Když k někomu máte takhle blízko, vidíte, jaký ve skutečnosti je, a on vidí, jací jste ve skutečnosti vy. A Peter mě vidí. A já vidím jeho.
    Láska je děsivá.

Share:

čtvrtek 21. července 2016

Dopisy mě osvobozují ► Všem klukům, které jsem milovala

zdroj

Všem klukům, které jsem milovala

(Všem klukům, které jsem milovala #1)

Jenny Han

Lara Jean se ze zamilovaností dostává svým vlastním způsobem. Pokaždé, když se do nějakého kluka zamilovala, napsala mu dopis o všem svých citech, aby se odmilovala. Poté je dala do staré krabice na klobouky a tím to pro Laru Jean bylo vyřešené. Až do dne, kdy někdo její všechny dopisy poslal. Musela se vypořádat s tím, že se najednou její bývalé lásky věděli o všech jejích citech. A možné její city vždy nebyli jenom jednostranné, i když si to myslela.

,,Mít v rukou něčí srdce je moc velká zodpovědnost."

Knihu jsem měla doma už skoro rok a čekala jsem na vhodnou chvíli, kdy si ji přečtu. Hele a je tady léto a pro léto je tahle kniha jako stvořená. Jde o neuvěřitelně jednoduchou knihu, u které jsem se musela usmívat. Byl to skvělý dívčí románek. Kniha byla neuvěřitelně čtivá. Do čtení jsem se ponořila a než jsem se nadála, byl konec a já si řekla, že si musím koupit další díl. Během čtení jsem si perfektně odpočinula a chvilkami jsem se taky dost bavila.

,,Víš, jaké to je, mít někoho rád tak moc, že se to nedá vydržet, a vědět že ten člověk Tvoje city nebude nikdy opětovat?"

Hlavní hrdinka Lara Jean je naprosto skvělá. Byla vykreslena tak neuvěřitelně realisticky, že bych si opravdu dokázala představit, že taková holka se mnou bude chodit do třídy. Nejúžasnější na ní byla její ztřeštěnost, nad kterou jsem se opravdu musela usmívat. Joshe jsem si teda ale moc neoblíbila. Sice byl taky realisticky vykreslený, ale jako postavu jsem ho ráda neměla a nemám nejmenší tušení proč. Za to Petera jsem si oblíbila už v první scéně-

,,Jsi podle mě jeden z nejvýjimečnějších lidí na téhle škole a mně je jen líto, že o tom neví víc lidí. Anebo možná ne, protože někdy je fajn být jediným člověkem, který něco ví."

Závěrem, knihu jsem si opravdu zamilovala. Zbožňuji to, když mi kniha jen tak utíká pod prsty a po dočtení zavřu knihu a usměju se. Knize jsem dala 4* jelikož se nejedná o knihu, která by mi změnila život, ale na jednoduché letní čtení je jako stvořená. Rozhodně doporučuji.

,,A pak se na něj usměju, ale stojí mě to fakt hodně úsilí. Ale kdybych se neusmála, tak se rozbrečím."
Share:

úterý 19. července 2016

#30 •Kdybychom se neviděli•

Zdroj
Ahoj!
Dnes tady pro vás mám citáty z knihy Kdybychom se neviděli. Recenze by měla už být na blogu. Kniha je plná zajímavých myšlenek, tak doufám, že vás některé zaujmou a bude se vám to líbit.


  • Chci, aby sis sepisovala všechno, co tě zaujme. Svůj každodenní život. Svoje myšlenky a pocity.
    Měla jsem sto chutí  mu sdělit, že žádné pocity nemám.
  • spolu se všemi ostatními věcmi, co mě měly od mých 13 do 19 očividně připravit na život - jako kdyby mě na tohle něco dokázalo připravit.
  • V životě se gumovat nedá.
    Všechno bych škrtla a začala od začátku.
  • Jako kdybych měla v krvi zkažený gen a můj smutný život byl něco, co se přenáší náhodným kontaktem. Jako nemoc.
    Fajn, ať jdou do prdele. 
  • Bolí to, až se mi celé tělo stahuje bolestí. 
  • Bože, jak nenávidím tu odmlku, kterou lidi dělají, když hledají nejdelikátnější způsob, jak říct slovo zemřel. Jako by to, že tomu dají jiné jméno, tu hroznou věc nějak ulehčilo, a tak přicházejí s frázemi typu zesnul, jako by smrt byla nějaký šlofík, nebo odešel a opustil nás, jako by šlo o dovolenou. Nebo ty řeči o tom, že se něčí čas naplnil... Asi to má být poetičtější, ale ve skutečnosti to vyznívá, jako by zemřelý byl krabice mléka s datem vytištěným na obalu, po jehož uplynutí se z něj stane - prostě zkyslé mléko.
  • Jenže většina z nás to nemá lehký a všichni z tohohle světa neodcházíme s prostřeleným hrudníkem.
  • Měla jsem před sebou celý dlouhý život, vysokou, kariéru, dospělost, takže nebyl ten správný čas, abych se do někoho ,,zamilovala". Byli jsme na to moc mladí.
  • Netušila jsem, že si mám  tu chvíli na tanečním parketu vychutnat.  Nechápala jsem, jak je to krásné a vzácné, křehké a pomíjivé, když je Ty šťastný. Když jsme všichni šťastní, když jsme spolu a v pořádku.
  • Chvíli to bude bolet, ale  budu žít.
  • Je to jako konec lidstva, protože my máme věci prožívat, Dave.
  • Spí, aby nemusela být vzhůru a co nejméně si uvědomovala, co se stalo.
  • Ale nikdy jsem neplánovala, že se zabiju. Na to jsem měla moc velký strach ze smrti, z temnoty, z konce existence.
  • ,,Část jejich krásy vychází z toho, že žijí krátce."
    ,,Nikdy nebudou tak krásný, jako jsou v tuhle chvíli, tak si je teď musíme užívat."
  • Ve chvíli, kdy k tomu dojde, se to zdá skutečné. Skutečně to prožívám, ale není to skutečné.
  • ,,Možná máte pravdu," dodá, ,,a to, co prožíváme jako lásku, není nic víc než kombinace chemických látek v našem těle, avšak pokud věříme, že láska je ta mocná síla, která nás poutá k sobě, a pokud nám tato víra přináší štěstí a harmonii v tomto bouřlivém světě, jak by to mohlo být na škodu?"
  • ,,Podle mých zkušeností láska nepřináší štěstí ani harmonii, ale víra v lásku může napáchat pěknou škodu."
  • Srdce moje, utiš se.
  • Pořád měl v sobě úžas, kterého se většina pubertální populace ze stranu, že se ztrapní, do svých osmnáctých narozenin zbaví. Steven ve světě neustále nacházel věci, které mohl milovat. To mi přišlo samo o sobě sexy.
  • Jeho pohled skrýval tolik emocí a já je dokázala všechny vyčíst. Měl mě rád. Opravdu mě měl rád. Nechtěl to pokazit. Myslel si, že na mě možná spěchá, ale opravdu mě chtěl políbit. Chtěl vědět, že cítím to, co on.
  • \Bylo mi skoro osmnáct a nikdy jsem necítila takové souznění s jiným člověkem.
  • A protože tak ráda utíkala a protože byla moje kamarádka, vždycky jsem uháněla za ní.
  • Bylo hezké vidět ho, jak se usmívá, když se na mobilu objevilo její jméno.
  • Ta Lex, kterou jsem kdysi byla, a někteří si rozhodně všimli, že jsem se vytratila. Ale to, že si všimli, že jsem pryč, neznamená, že se vrátím.
  • Všechno kolem nás se mění, říkám si. To je jediná jistota. Všichni dospíváme.
  • ,,Ty nejsi blázen."
    ,,Jak to můžeš vědět?"
    ,,Protože blázni se nikdy neptají, jestli jsou blázni."
  • Účelem je zbavit se trochu té bolesti, vyjádřit ji na papíře, abys ji v sobě nemusela neustále nosit v každodenním životě. Cílem psaní je očista.
  • Lidi, které milujeme, nás nikdy úplně neopustí.
  • Co všechno jste ochotní udělat pro lidi, které milujete.
  • Čas plyne. To je obecné pravidlo. Je jedno, co se stane a jak moc člověku připadá, že se všechno v jeho životě zaseklo kolem jednoho určitého okamžiku, čas jde dál.
  • V tom je skrytá moje nesmrtelnost i moje představa ráje. Vytvořit něco, díky čemu si mě lidé budou po mé smrti pamatovat.
  • Chci to říct Stevenovi.
    Ale nemůžu najít slova.
    Slova nikdy nebyla mojí silnou stránku.
  • Nebudu šťastná - to nejde - ale budu v pořádku.
  • jak mě uměl rozesmát, jak mě nakazil svým nadšením a schopností žasnout a jak jsem si díky němu připadala hezká, když ve mně nikdy předtím nikdo tenhle pocit nevyvolal, což by nemělo být důležité, ale bylo.
  • Jako by mi tuhle příležitost nabízel samotný vesmír.
  • Kreténi. Jsou to všichni kreténi.
  • V hlavě mi cosi řve. V tuhle chvíli nenávidím všechno. Nenávidím svět. Nenávidím život.
  • protože to se ví, že je to naprosto rozumná reakce, když nemůžete být s milovaným člověkem - prostě umřete.
  • jako bych měla na hrudi přivázanou bombu zármutku připravenou každou chvíli explodovat. Bud se ke mně opatrně přibližují a snaží se ji zneškodnit, nebo utíkají do krytu.
  • Jakože jak může existovat něco jako šílenství ve světě, který už beztak zešílel?
  • Bude to asi znít otřepaně, ale nikdy nevíte, kdy to bude naposledy, co někoho obejmete, políbíte, rozloučíte se.
  • Když něco tak často opakujete, ztrácí to na významu, ne?
  • V tu chvíli byla v jeho hnědých očích bolest. Vesmír plný bolesti.
  • a myslím, že řekla něco ve stylu, že mě miloval jako měsíc a hvězdy.
  • Je zvláštní, jak někdy nečekáte úplně očividné věci. Myslíte si, že víte, co můžete od života čekat. Máte dojem, že jste připravení. Říkáte si, že to zvládnete a jednou - bum, jako blesk z čistého nebe - něco se zčistajasna objeví a naprosto vás to zaskočí.
  • Myslím, že to na tobě obdivuji nejvíc - jak jsi milá v tomhle světě plným sraček.
  • Zažívám období, kdy si myslím, že všechno bude v pohodě a obloha je modrá a tak a že cítím slunce a vzduch, jak mi proudí do plic a ven, a říkám si: život je fajn. Ale přitom pokaždé hluboko uvnitř vím, že se blíží temnota. A bude pořád přicházet. A když jsem v ní, budu všechno ničit. A když budeš se mnou, zničím i tebe.
  • Ty jsi jako slunce a já jako velký černý mrak.
    Pořád bych ti zastíral oblohu.
  • že aspoň nakrátko mi díky tobě připadalo, že žiju. Že jsem výjimečný.
  • Odpuštění je složitá věc, Alexis, protože nakonec jde víc o tebe než o člověka, kterému je odpuštěno.
  • Zklamání z toho odhalení je jako nůž zabodnutý v mé hrudi - prudká bolest, ostrá a pronikavá.
  • Musím se vyrovnat s faktem, že jsem navzdory svým dobrým úmyslům všechno jenom zhoršila.
  • Připadá mi, že mi srdce přestalo bít, ale vím, že to tak není. Kdyby mi přestalo tlouct srdce, umřela bych, ale místo toho tady sedím, žiju, dýchám a poslouchám.
  • ,,Taky tě miluju," řekl jsi. ,,Tak moc."
    ,,Je nepraktický, jak moc,"
    ,,Děsně nepraktický."
  • Miluju tě.
    Ze všech sil jsem se snažila, aby to tak nebylo. Nemáš představu, jak hrozně jsem se snažila.
    Nebo možná tak trochu tušíš.
    Ale já tě miluju.
    Jestli nevíš, co si s touhle informací počít, nic se neděje.
    Jenom jsem ti chtěla všechno říct, jestli stojíš o to to slyšet. Jestli to chceš vědět.

Share:

neděle 17. července 2016

Plamínky zhasnuly

,,Think I am a better ghost than I am human being."


Pokaždé to byla dívka, co mezi ostatními holkami chodila s úsměvem na tváři, ale srdce měla na několikrát zlomené. Nejen srdce, lidi ji rozdrtili i duši, což bylo mnohokrát horší. Nikdo nepoznával její už skoro mrtvolné oči. Unavená k vyčerpání, ale nikdy se nevzdávala. Jenom občas, když ulehá do postele, zhasnula světla, zapnula písničky a začala plakat. Nerada plakala, protože  měla pocit, že jak jednou začne, už nikdy nepřestane. 

Nikdy jsem nepochopila, proč se pořád chovala ke všem tak mile. Pomáhala jim, i když oni ji to oplatili kudlou do zad. Ničilo ji to. Pokaždé ji víc a víc zhasínalo světýlko v jejích očích. Byla jsem si jistá, že jednou, kvůli ostatním lidem, světýlko zhasne úplně. 

Viděla jsem, jak stojí na balkóně a kouká se dolů. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jít za ní a nabídnout jí pomoc? Nebo ji nechat skočit, aby se už nikdy nemusela trápit?

,,Nemusíš být na všechno sama!" zavolala jsem na ni a ona se mi podívala do očí. Poznala jsem, že mi nevěří. Už nikdy neuvěří vůbec nikomu. Pokusila se o úsměv, ale poznala jsem, že je jiná. Její tělo sice přežilo, ale její duše už ne. Ta zůstala tady někde schovaná. To světélko v jejích očích nadobro zhaslo. 


Share: