 |
| Zdroj |
Ken Park
Drama/ Erotický
USA/ Nizozemsko/ Francie, 2002, 96 minut
Režie: Edward Lachman, Larry Clark
Ráno vstanu, podívám se na tebe a mám zkaženej den. Protože se stydím.
Zatím co v KIDS (stejný režisér Larry Clark) byl sex mezi teenagery něčím, co jim ničilo životy, v Ken Parkovi už teenageři žádné životy nemají a sex je pro ně tím posledním, co je drží nad vodou. Ústřední postavou je mladý kalifornský skateboardista a jeho kamarádi a velkou roli tady také hrají rodiče a prarodiče, jejich vztah k dětem (a naopak) je středobodem sociální kritiky filmu. Ve filmu se prolínají čtyři individuální příběhy, přičemž zvraty v ději přicházejí ve chvílích, kdybychom je čekali nejméně.
,,Myslíš na šoustání se mnou, když seš s Bobem?" ,,Ne." ,,Ne?" ,,Ne, protože to je můj manžel.Na film jsem se rozhodla podívat, protože mě zaujal začátek. No, koho b nezaujalo hned na začátku to, že se kluk posadí na skateparku a vystřelí si mozek z hlavy? Jinak je to celkem bizarní film. Malá holčička se dívá na porno, starší brácha nutí mladšího, aby mu řekl, že ho miluje. Z některých scén mi bylo dost na nic, když byli rodiče opravdu krutí ke svým dětem. Rozhodně to není film, kde by hlavní postavy měli spokojené životy. Jejich životy jsou spíš velká tragédie. Přiznávám se. Ve chvílích, kdy například Tate ječel na svou babičku, která mu jenom přinesla jídlo a nezaklepala, jsem film musela stopnout. Být slabší povahy, film bych vypnula.
Pak se vzbudila babička... bodnul jsem ji do prsou, byla překvapená, když mě tam tak viděla. Myslím, že umřela velmi rychle. Myslím, že šeptala, miluji tě Tate... řekla, miluji tě Tate, miluji tě vnoučku...Bohužel bylo tam i pár scén, kde jsem viděla mnohem více než bych si přála. Chvilkama jsem měla pocit, jako kdyby to nebyl normální film.
0 komentářů:
Okomentovat