První smích

,,It was love at first sight, at last sight, at ever ever sight."

Uslyšela hlas. Zatím jenom hlas bez tváře, ale i tak v tom hlase něco bylo. Příjemný a pozitivní hlas, co vás donutí se usmát pokaždé, co ho uslyšíte.

Pomalu jsem se otočila, abych hlasu mohla dát tvář. I tvář byla příjemná a plná optimismu, který mě v životě tak strašně chyběl. Možná člověk s příjemnou tváří a pozitivním hlasem, mi do života trochu toho optimismu přinese. Trochu předčasná myšlenka, ale říká se, že během minuty poznáte, jestli se vám člověk líbí, během hodiny, jestli ho milujete a během dne poznáte, jestli byste s ním dokázali strávit celý zbytek života. Já s ním pár minut strávila a tím to začíná nebo ne?

Když jsem viděla jeho oči na světle, na pár vteřin jsem přestala dýchat. I když mlčel, jeho oči mi říkaly strašně moc. Viděla jsem hluboko do něj, do jeho duše. Poznala jsem opravdu rčení, že oči jsou brány do duše člověka. Když člověk nějakou duši má, uvidíte ji.

Úchvatný nebyl jenom náš první pohled, každý pohled byl neuvěřitelný. Druhý, třetí i stý. Nikdy jsem nepochopila, co speciálního bylo na jeho osobnosti. Nepřišla jsem na důvod, proč mi připadal naprosto jiný. Nebyl stejný, jako všichni chlapi, co jim šlo jenom o jednu noc a pak čau. Možná jsem až moc důvěřivá a on je stejný jako všichni zlí a necitelní chlapi. Rozhodla jsem se důvěřovat své vnitřní intuici. Je možné, že mě život znovu srazí na kolena. Rozhodla jsem se dát životu další šanci. 

Když ti někdo i jednou pouhou zprávou dokáže zlepšit náladu a vykouzlit úsměv na tváři, stojí za to dát mu šanci. Něco málo obětovat, aby vás to někam posunulo. Možná to bude trvat jenom chvíli, ale možná to taky bude trvat navždy. Rozhodla jsem se to aspoň zkusit. Ať to skončí jakkoli, pokaždé mě to někam posune. I za těch pár okamžiků mi stojí.