#9 •Bez naděje•

Ahoj!
Dnešní Citáty z knih je z knihy od Colleen Hoover Bez naděje.

• Když jsem otevřela pusu, pokaždé jsem cítila slanou příchuť slz, které mi stékaly po tvářích.
• Jenže jediným správným měřítkem hlouposti některých kroků je čas...
• ,,Žlutou nesnáším. Zůstaň u černý, hodí se ti to k srdci."
• A já nejsem zvyklá cítit tolik emocí, a už vůbec ne najednou.
• ,,Jednou se ti kluk líbí, a zrovna to není ten správnej,"
• Chtěla jsem odpovědět. Vážně, chtěla. Jen jsem nemohla. Dotýkal se mé tváře, dotýkal se mě, a já nemohla myslet, mluvit, nemohla jsem dýchat. 
• Nesnášela jsem to. Ten nádherný, kouzelný pocit. Prostě jsem ho nenáviděla.
• Štvalo mě, že se v něm vůbec nevyznám. Většina lidí je tak snadno čitelná. Jsou jednodušší. Holderova osobnost byla matoucí a komplikovaná.
• Lámala jsem si hlavu... protože nic jiného jsem dělat nemohla. Mlčky jsem si lámala hlavu s beznadějným klukem, který zaujal přední místo v mých úvahách a odmítl ho vyklidit.
• Postupný seznamování se zlem světa pomůže změkčit dopad. Nemůžeš vypustit do divočiny tvora, kterýho od narození opečovávali v zoo.
• Proto je asi touha tak hořko sladká. Pocit je to nádherný, ale jeho potlačování dá tolik práce.
• Čím dýl budu čekat, než tě políbím, tím delší doba uplyne, než tě budu muset opustit.
• Existovala jsem dál, stejně jako on, jen jsme neexistovali spolu.
• Celý ten měsíc jsem ve svých úvahách dospěla vždycky ke stejnému bodu (já vím, je to k pláči): že mě ani nepolíbil. Že jsem ho ani nepolíbila. Chtěla jsem ho políbit tak hrozně, a vědomí, že už k tomu nikdy nebudu mít šanci, mi zelo v hrudi jako díra.
• Takže jsem byla trochu smutná, hodně zmatená... ale jinak v pohodě.
• Jestli mi znova ublíží, už nebudu v pohodě. Budu zničená.
• Kluk, který mi pomohl najít zase city, vrátit se do života.
• Jako by se kousky našich duší propletly dohromady. A zároveň jako by to tak bylo odjakživa. 
• Ale jednat správně nemusí být vždycky to nejlepší rozhodnutí.
• A v tom světě trýzně, bolesti a nočních můr mě ten beznadějný kluk už podruhé přiměl k úsměvu.
• Milovala jsem ho tolik, až mě to fyzicky bolelo. Najednou jsem nemyslela na nic jiného než na to, jak ho miluju, jak on miluje mě, a že bych navzdory všemu tomu, co se mi v životě stalo, nechtěla být s nikým jiným a nikde jinde.
• Jako bychom se ze sebe snažili vylíbat všechnu tu bolest, kterou si ani jeden z nás nezaslouží.
• Právě jsme si navzájem vyměnili srdce i duši.
• Cítila jsem to, co on. On cítil to, co já. Když se tohle dvěma lidem stane, už to není jen láska. Je z nich jediná bytost, která společně cítí i bolest, smutek, trýzeň.
• Jsi jenom malá holčička, a není tvoje chyba, že život je mnohem tvrdší, než by měl být.
• ,,Myslíš jako, že manželství mí určitý datum spotřeby?"
  Pokrčil rameny. ,,Pro některý lidi... jo."
• ,,Každý manželství má svoje limity, když ho neuzavřeš ze správnýho důvodu. Manželstvím se nic neusnadní... spíš je všechno těžší. Když si někoho bereš v naději, že se tím všechno ulehčí, tak by sis to asi měla pořádně rozmyslet, než vyrazíš k oltáři."
• Jeho přítomnost působila na mou raněnou duši jako hojivý balzám.