pondělí 27. července 2015

Citáty #6 •Esej o tragédii•

Ahoj!
Dnes bych vám ráda napsala mé oblíbené úseky z knihy Esej o tragédii (recenze zde). Každopádně to je kniha, ke které se někdy chci ještě vrátit a chci si ji pořídit do mé knihovničky. I když je jich dneska (překvapivě) málo, mají svůj smysl a význam.


  • Ten smích... Byl jako droga. Čím víc mi ho bylo dopřáno, tím víc jsem po něm toužil.
  • Z pořádku do zmatku a zase zpátky.
  • Po tom všem, co mi řekla; po tom všem, co jsme spolu prožili, jsem měl chuť chytit ji za ruku a přitáhnout ji k sobě. Nechtěl jsem ji nutně políbit, ale potřeboval jsem se jí dotknout.
  • Jedno na tom bylo zvláštní: během dne mě vždycky aspoň jednou vyhledala, a když si byla jistá, že Patrick není nablízku, setkali jsme se pohledy nebo se něžně dotkla mojí ruky. Byl to jen prchavý okamžik a ona v tom opravdu vynikala, jako když se mihne víla nebo když si dešťová kapka najde cestu i do té nejužší skulinky. Každý den mě potkala třeba šestkrát a většinou se chovala, jako když mě nezná. Ale pak nastala ta jedinečná chvíle. Nikdy jsem netušil, kdy to přijde, ale začal jsem po tom okamžiku toužit.
  • Cítil jsem se jako uvnitř nějaké kukly a měl jsem strach, že kdybych se jim víc otevřel, narušil bych rovnováhu toho podivného vesmíru, ve kterém jsem tehdy žil.
  • Nechtěl jsem, aby si mě spojovali s tím malým klukem, který se bál vylézt zpod stolu.
  • Zase se na posteli posadil a říkal si, že za ní půjde, ale pak se podíval na hodiny, a když viděl, že do konce dne zbývá ještě spousta času, zase si to rozmyslel. Prostě by nedokázal tak dlouho předstírat, že je šťastný.
  • Na chvíli jsem se zastavil a uvědomil si, že se  cítím tak, jak jsem se cítil jen málokdy: byl jsem šťastný.
  • Trvalo mi to dlouho, ale najednou jsem to viděl úplně jasně.
Tuším, že některé lidi se rodí s tragédií v krvi.

xoxoxo
Nienna ♥
Share:

0 komentářů:

Okomentovat