Stres, škola a přátelství

Ahoj!

Přicházím po dlouhé době s dalším filozofováním. Dneska tu budu rozebírat téma stres, škola a přátelství. Pro mě to jsou v poslední době nejvíce řešená témata. 

Zdroj

Budu upřímná. Jsem ve stresu skoro 24 hodin denně. Od rána, kdy vstanu a nestíhám autobus až do večera, kdy si nadávám, že jsem se dost nenaučila na testy, které píšeme následující den a tak jsem pozdě do noci vzhůru a zkouším dohnat ztracený čas. 

Vím, jak stres je nezdraví a také může způsobit zdravotní problémy (já mám třeba časté bolesti břicha právě způsobené stresem). Bohužel jsem doposud nepřišla na to, jak se přestat stresovat, ohledně všeho toho kolem mě. Občas mi lidé říkají, že vypadám, jako bych se s ničím nestresovala, ale to bohužel není pravda. Stresuji se mnohem více než nějací moji vrstevníci, hlavně důvodem mého stresování není jenom škola, ale také blog (znova po dlouhé době píšu články opravdu s neuvěřitelnou chutí), rodinné problémy a i nějaké ty vztahové.

O vánočních prázdninách jsem si dokázala skvěle odpočinout a načerpat potřebnou energii. Nejlepší způsob na to byl, že jsem jako tradičně vstala v poledne, něco snědla a potom jsem celý den nedělala nic náročného, pila kafe nebo čaj a dělala věci, které mě baví. U toho jsem čichala svou oblíbenou svíčku a hned se cítím jako znovuzrozená. 

Zdroj

Budu upřímná, školu nesnáším. Ale z jiného důvodu, než si možná všichni myslíte. Ráda se vzdělávám, dozvídám nové věci. Dokonce si i ráda píšu zápisky a všechny tyhle věci kolem. Mám ze sebe pokaždé radost, když si uvědomím, že si opravdu něco ze školy pamatuji.

Jenomže jsou určité faktory, které mi tu školu zhnusily. První faktor jsou učitelé. Neříkám, že všichni učitelé jsou špatní, to ne. Máme na škole pár učitelů, které jsou opravdu úžasní. Učí nás chytře a zábavně, ale je na nich poznat, že to jsou i lidé a dokázali by nám pomoci i v normálním životem. Máme třeba naprosto super učitelku na češtinu, která mi taky pomáhá s mým vlastním psaním a pro mě to je prostě nejlepší učitelka na celé škole. Ale pak tady je ten typ učitelů, které si na vás z neznámého důvodu zasednou. Minulý rok si jeden učitel zasedl tak na pět lidí od nás a já byla mezi nimi. Dělám nám naschvály, dával neobjektivní známky a v pololetí nás neklasifikoval. Od té doby nesnáším předmět, co učí. Naštěstí jsme ho měli jenom jeden rok, takže jsem to nějak přetrpěla a teď už mi je jedno. Ale je tady taky dlouhodobé zasednutí, kdy mě učitelka nemá ráda už šestým rokem. Nejsem si vědoma toho, že bych ji někdy něco provedla, ale prostě mě nemá ráda. Jediné, co mi přijde trochu nesmyslné je to, že poslední dobou často jezdím v pátek k doktorovi a občas píšeme písemku z daného předmětu. Nedělám to naschvál, pokaždé jsem objednaná měsíc před tím, takže nevím, co kdy budeme psát, ale pokaždé mně dává přednášku, jak se vyhýbám jejím hodinám. Jenom je zvláštní, že učitelé z jiných předmětů, na které v pátek tím pádem taky nechodím, nic neříkají.

Druhý faktor je náš stupidní rozvrh hodin. Už druhým (nebo třetím?) rokem nám pan ředitel zavedl, že se zruší devátá hodina, ale místo toho budeme mít čtyřikrát osm hodin. Možná, kdybych nemusela dojíždět, tak by mi to přišlo super, protože bych byla doma ve tři. Jenomže jako dojíždějící jsem doma ve čtvrt na pět a to je hodně ztraceného času, když vás další den čekají čtyři písemky. Radši bych přijela dvakrát týdně v pět a ostatní dny ve dvě. Nehledě na to, že když má někdo nějaké koníčky nebo třeba hudebku, tak ten čas už vůbec není.

Poslední faktor, je ten, že nás učitelé dávají klidně i osm písemek za týden. Vždyť není možné se na to naučit. Pro mě pak nezbývá nic jiného, než si určit prioritní předměty a u těch ostatních doufat, že to nějak sesmolím. Nakonec jsem průměrná ve všech a to mě prostě strašně vadí. Nebo taky miluji větu Tak si to napíšeme po prázdninách. Radši ať nám to dají všechno na týden po prázdninách, ale prostě na prázdniny mozek vypínám a učit se odmítám.

Zdroj

Poslední téma jsou přátelé. Nebo spíše falešní přátelé. V roce 2015 jsem přišla o spoustu přátel a zrovna o ty, u kterých jsem si myslela, že budeme přátelé už navždy. Po prvé to byla neuvěřitelná rána, protože jsme byly kamarádky už od mala. Ale trvalo to už delší dobu, že byla hodně zaměřená na sebe, nezajímalo ji ani to, jak se mám. Nedej bože, aby si někdy přečetla můj blog nebo mě v něm nějako podpořila. Bolelo to strašně moc, ale nebylo to takové překvapení.

Po druhé to byla, ale opačně strašná rána. Nečekala jsem, že bych mohla přijít zrovna oni. Vyměnila nejenom mě, ale i další kamarádky za holčinu, kterou kdysi strašně pomlouvala. Bolelo to z toho důvodu, protože jsme si o sobě říkali všechno, ať už to bylo sebetajnější. Měly jsme mezi sebou slib, který jsme obě chtěly dodržet. Je to strašně smutné, ale poslední dobou je vrchol našeho přátelství pozdrav, protože to už se také naděje pravidelně. Snažila jsem se, ale snaha jenom od jedné strany nestačí.

Po dlouhém zvažování jsem zjistila, že opravdu mnoho kamarádů nemám a dokážu je spočítat na prstech jedné ruky. Ale o to víc si jich vážím. Vím, že tady pro mě budou a že neudělají nic, jako udělali ty dvě předtím. Chci tím říct, važte si přátel, ale těch opravdových, kteří se také zajímají o vás. Myslím, že to je to nejkrásnější, co v životě můžete mít. 

Doufám, že se Vám článek líbil.

xoxoxo

Nicole ♥