úterý 5. července 2016

#29 •Dotek anděla•

Ahoj!
Dnes jsem tu opět s citáty. Tentokrát z mé oblíbené knihy, kterou jsem četla jako malá. Milovala jsem ji dříve a zjistila jsem, že ji miluji stále. Plánuji na ni v dohledné době recenzi, takže se můžete těšit. Jsem najednou celá žhavá do psaní článků, takže budou konečně zase častěji. ♥
Kniha se jmenuje Dotek anděla od Thomase Breziny.


  • Pak potkáme někoho, kdo nám pomůže si všimnout, kolik neuvěřitelných krás čeká, až je objevíme. Náhle vidíme, kde byla po celý ten čas láska, jíž jsme si pouze nevšimli.
  • Amy ho chtěla obejmout, jenom jednou, jedinkrát. Chtěla cítit teplo jeho těla, položit mu hlavu na rameno a vnímat vůni jeho kůže. Někdy si představovala, jak její ruce spočívají na jeho zádech, jak se dotýká jeho svalů a připadá si tak jistě a bezpečně jako ještě nikdy v životě.
  • Bude ho dál vídat a mluvit s ním, ale nikdy se ho nebude moct dotknout. 
  • Chtěla by pro něj vypadat mnohem krásněji, ale on ji vždy překvapoval v okamžicích, jako byl tento.
  • Co bych býval udělal jinak, kdybych ráno věděl, jak hrozně pro mě tenhle den skončí?
  • Amy nepochybovala ani na vteřinu, že se jí to podaří. Vždycky dokázala všechno, co si vzala do hlavy.
  • Máma se rozesmála. Byl to smích, který rozmetal všechny Amyiny sny.
  • Probíhá v jejím zatraceném životě vůbec něco tak, jak by mělo? Je něco, co si přála, a co taky opravdu dostala? Existuje něco, co si předsevzala a skutečně to dokázala?
  • Kéž by se mohla svléknout z kůže jako had! Vyklouznout ze života, který až dosud vedla, a vlézt do nějakého docela jiného. Nebyla by to záchrana a vysvobození od bolesti, která ji zevnitř spaluje?
  • Mezi genialitou a šílenstvím je tenká hranice.
  • V hrudi cítil něco, co mu bylo cizí. Nebo co už hrozně dlouho nepocítil.
  • Amy se příštího rána cítila jako skleněná figurka s mnoha jemnými prasklinami.
  • Připadalo mu, že jeho normální život skončil už před celou věčností.
  • Co zbude z lásky, když zjistíš, že všechno byla lež? Zatracená sprostá lež.
  • Chtěl vykřičet svůj zármutek do noci, protože věřil, že by to mohlo utěšit jeho bolest.
  • Amy měla opět pocit, že je skleněná figurka. Máma kolem ní bušila kladivem a bylo jí jedno, jestli přitom způsobí nenapravitelné škody.
  • ...never again will it be, as it used to be, never, never, never again!
  • Neříkala snad ta žena, Amyina matka, že člověk zjistí teprve dodatečně, co bylo k čemu dobré? 
  • Z toho, co mu ještě ve středu ráno připadalo jako zrada a zlý sen, se náhle vyklubala velká šance.
  • on ženy nemiloval, jen je využíval
  • To, co mi tenkrát připadalo jako největší životní katastrofa, bylo moje největší štěstí.
  • I když se jí jeho prsty nemohly dotknout, byl si jistý, že ho ucítí a bude vnímat jeho podporu.
  • Už když byl malý chlapec, hlodala v něm obava, že se stane nějaké neštěstí. Cítil to odjakživa. A měl pravdu.
  • Bolelo ji, co se musela dozvědět.
  • Dívku, jako je Jacqueline ještě nikdy nepotkal. Mattovi připadalo, že je schovaná pod silným, neproniknutelným obalem.
  • Motýl, kterého v sobě odjakživa měla, vylétl z kukly a roztáhl křídla.

Share:

0 komentářů:

Okomentovat