pátek 15. ledna 2016

#25 •Odpusťte mi, váš Leonard•

Ahoj!
Dnešní citáty z knih jsou z knihy Odpusťte mi, váš Leonard.
  • Trik je v tom, udělat něco, čím se v očích obyčejných lidí navždycky odlišíte.
  • ,,Dneska tě zabiju," řeknu tomu klukovi v zrcadle a on se jen usměje, jako by se nemohl dočkat.
  • Doufám, že mě může zachránit, i když vím, že ne.
  • Začal jsi znovu věřit v budoucnost. Není to nijak těžké, protože miluješ přítomnost.
  • Možná jsem vážně předčasně dospěl.
    Všichni moji spolužáci jsou zaostalé opice.
  • ,,Nedělej to. Nechoď do práce, kterou nenávidíš. Dělej celý den něco, co máš rád. Jdi na kolotoče. Zaplavej si nahý v oceánu. Jeď na letiště a kup si letenku na první volný let - je fuk, kam to bude. Nebo zastav prstem roztočený glóbus a pak si naplánuj výlet na místo, na které jsi ukázal; když to bude uprostřed oceánu, vždycky tam můžeš dojet lodí. Dej si nějaké exotické jídlo, o kterém jsi nikdy neslyšel. Zastav někoho, koho neznáš, a požádej ho, ať ti řekne, čeho se v hloubi duše nejvíc bojí, a ať ti dopodrobna popíše svoje skryté touhy, a pak mu řekni, že ti na něm záleží, protože je to člověk jako ty. Posaď se na chodník a namaluj něco barevnou křídou. Zavři oči a snaž se vnímat svět nosem - dovol pachům a vůním, ať nahradí tvůj zrak. Dožeň spánkový deficit. Zavolej starému příteli, se kterým ses léta neviděl. Vyhrň si nohavice a broď se mořem. Jdi do kina na cizojazyčný film. Nakrm veverky. Je jedno, co si vybereš, ale něco udělej! 
  • Podle mojí teorie totiž ztrácíme schopnost být šťastní až s postupem věku.
  • Všichni přede mnou uhýbali očima, dokonce i kuchař, který teď zíral na peníze, možná aby se ujistil, že nejsou padělané, a já v tu chvíli pochopil, že většinou moc nezáleží na tom, co je pravda, a že jakmile si o vás lidi jednou myslí něco hnusného, nejspíš to tak taky zůstane, i kdybyste se na hlavu stavěli.
  • A kdykoli zahlédneme padající hvězdu, dáme si pusu.
  • A já vím, že jsi neměl nijak skvělé dětství, že jsi prožil hodně bolesti a hodně bolesti prožíváš i teď. Ale možná si tím vším musíš projít, abys zjistil, jak důležité šťastné dětství je, a zajistil ho potom naší dceři.
  • Jak se dá změřit utrpení?
    To, že žiju v demokratické zemi, přece vůbec neznamená, že mám naprosto bezproblémový život.
  • Vsadím se, že by se v Íránu našla spousta lidí, kteří jsou šťastnější než já a chtěli by tam žít dál bez ohledu na to, který politik je zrovna u moci, zatímco já se v téhle údajně svobodné zemi trápím a za každou cenu chci s tímhle životem skoncovat.
  • Potěší mě to, protože věřím, že se mu doopravdy líbí, anebo že se mu líbí, jak se dokážu osobitě vyjádřit a nebojím se vzít si na sebe něco jiného než všichni ostatní, nebojím se odlišit.
  • Když jsem se s Herr Silvermanem jednou bavil po hodně, řekl mi, že jakmile někdo předčí ostatní a dostane se někam dál, budou ho za to průměrní lidé vždycky nenávidět - i kdyby to všechno dělal pro ně -, protože sami nejsou dost silní na to, aby dokázali totéž.
  • Herr Silverman v podstatě říká, že můžeme být zároveň lidé i zrůdy, že v sobě všichni máme obojí.
  • Jsi jiný. Já jsem taky jiný. Být jiný je dobrá věc. I když je to těžké. Já to vím, věř mi.
  • Přemýšleli jste někdy o všech těch věcech, které jste prožili a už si na ně vůbec nevzpomínáte? Večery tak všední, že se je váš mozek prostě neobtěžoval zaznamenat? Stovky, možná tisíce večerů uplynou, aniž by se nám zapsaly do paměti. Neděsí vás to někdy? Co když si váš mozek špatně vybral a místo důležitých večerů uchoval ty nedůležité?
  • Vůbec neviděla, jak se změnil, a pokud ano, rozhodla se tomu nevěřit, což podle mě nijak nesnižuje její vinu nebo odpovědnost,
  • Vy jste nikdy neudělali nic, co jste ve skutečnosti udělat nechtěli, jen proto, abyste nepřišli o kámoše?
  • Pravdu nikdy nikdo nezjistil, což mi připadá nesprávné, dokonce nebezpečné.
  • V podstatě jsme nic neříkali, ale usmívali jsme se, protože jsme byli rebelové - úplně sami v tom ohromném světě za hranicemi našeho města - a nechtělo se nám věřit, jak to bylo snadné, jak stačí nasednout na kolo, opřít se do pedálů a uniknout rodičovskému dozoru, uniknout od všeho, co znáte, a kolik se toho v tom okolním světě dá objevit.
  • Lidé platí za svoje činy, a ještě víc za to, kým se stali a co ze sebe udělali. A platí velmi jednoduše: tím, jaký vedou život. James Baldwin
  • Jenom chtěl, abychom se zamysleli nad tím, jak je život sám o sobě těžký a jak lidi trpí tisíci způsoby i bez toho, abychom jejich utrpení ještě zhoršovali, protože potřebujeme ukojit svoji osobní touhu po pomstě.
  • ,,Máš někdy pocit, že rozsvěcuješ světlo, ale nikdo ho nevidí?"
  • ,,Ale proč jste si to dal vytetovat na ruku?"
    ,,Abych nezapomněl, že nakonec zvítězím."
    ,,Jak víte, že zvítězíte?"
    ..Protože nepřestávám bojovat."
  • ,,Vidím, že chápeš, o čem vykládám - jsi jiný. A vím, jak těžké to může být. Ale taky vím, jak mocná to může být zbraň. Jak svět takové zbraně potřebuje. Gándhí byl jiný. Všichni velikáni jsou. Odlišní lidé jako my dva potřebují hledat další odlišné lidi, kteří jim porozumí - abychom se necítili osamělí a neskončili tam, kde jsi dneska skončil ty."
  • Přesto přesně po tomhle toužím ze všeho nejvíce: aby bylo všechno v pořádku. On mi to dát nemůže, ale jsem mu vděčný za to, že se aspoň snaží.
  • ,,Připadám si rozbitý. Jako kdybych už nepasoval dohromady nebo jako kdyby už pro mě na tomhle světe nebylo místo. Jako kdyby o mě tady na Zemi už nikdo nestál a všichni mi neustále naznačovali, že bych si měl sbalit kufry a vypadnout."
  • ,,Co to celé znamená?"
    ,,Musí to něco znamenat?"
    ,,Nevím. Myslel jsem, že umělecká díla by měla něco znamenat."
    ,,Nemůžou existovat bez vysvětlování? Proč jim musíme přisuzovat nějaký význam? Potřebujeme úplně všemu rozumět? Třeba obraz existuje proto, aby probouzel pocity a emoce, tečka. Ne aby něco znamenal."
  • Rozumíme jeden druhému. I beze slov.
  • Dělá mi starosti, že jeden den můžu být jako odjištěná bomba - tak nabitý agresí, že jsem schopný spáchat vraždu a sebevraždu -, a druhý den ráno koukám s Walterem na Bogieho eskapády, jako kdyby se nechumelilo, a připadá mi, že není kam spěchat a že nemusím dělat nic pro to, abych napravil svět nebo unikl svým vlastním myšlenkám.
  • Chtěla bych najít někoho, kdo mi dá pusu pokaždé, když uvidí padat hvězdu, jak to děláte vy s mámou.
Zdroj

Share:

0 komentářů:

Okomentovat