#23 •Zlodějka knih•

Ahoj!
Dneska uvedu citáty z knihy Zlodějka knih, která pro mě byla naprosto tou nejlepší knihou, kterou jsem kdy četla. Recenzi najdete zde. Tak doufám, že se Vám bude článek líbit.

• Srdce mají probodaná, plíce ubité.
• Ano, často mi ji něco připomene, a v jedné ze svých přečetných kapes nosím její příběh, abych ho mohla znovu vyprávět. Je jen jedním z té malé knihovny příběhů, kterou s sebou nosím, a každý z nich je sám o sobě výjimečný. Jeden každý je pokus - heroický pokus - přesvědčit mě, že vy a vaše lidská existence za něco stojíte.
• Myslím, že by bývalo lepší, kdyby snila úplně, ale s tímhle já prostě nic nezmůžu.
• Chyba za chybou, občas jako bych nebyla schopna ničeho jiného.
• Někde v tom sněhu uviděla své zlomené srdce.
• Lidské dítě, občas o tolik bystřejší než otupěle uvážlivý dospělý.
• Často si přála, aby zbledla natolik, že by se docela ztratila.
• Každý večer vyšla Liesel ven, otevřela dveře a dívala se na nebe. Obvykle vypadalo jako rozlité: studené a husté, kluzké a našedlé - ale tu a tam si některé hvězdy dodaly odvahy a rozzářily se, byť jen na pár minut. 
• Jen jedna věc je horší než kluk, který vás nesnáší. Kluk, který vás miluje.
• Víc než co jiného to bylo vůně přátelství, a cítila ji i sama na sobě.
• On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět.
  Ona zlodějka knih, která neměla slova.
  Ale věřte mi, slova už jsou na cestě, a až se k ní dostanou, Liesel je vezme do náruče jako mraky a vyždímá, jako by pršelo.
• A jako většina trápení to začalo napohled šťastně.
• Uvědomila si, že je mnohem snadnější se něčemu blížit, než se tím doopravdy stát.
• Tma, světlo.
  V čem je rozdíl?
• Ale stejně, je zbabělé přiznat si, vlastní strach?
• To je tak skvělé, když si vás nikdo nevšimne!
• Její poklidný stav se brzy proměnil; sama sebe trápila a nesnášela.
• Jeho oči neprodělaly nic takového, co obvykle popisuje termín šok. Žádný otřes, žádné třeštění, žádný náraz. Takové věci se stávají, když se budíte ze zlého snu, ne když se probouzíte do něj.
• Kolik dobra, tolik zla.
• Jestli ho dneska zabijou, umře aspoň živý.
• Připomínal si, že teď není vhodná chvíle pro naději. Ovšemže byla skoro hmatatelná. Cítil ji, někde těsně mimo dosah.
• I smrt má srdce.
• život se s ještě větší vervou začal tvářit, že je všechno normální.
• Tajemství mě otravuje. Stravuje.
• Vychutnávala si drobné úlomky bolesti.
• Musel po něm nesmírně toužit. Musel ji neskutečně milovat. Tolik, že už jí nikdy o její rty nepožádá, a půjde do hrobu bez nich.
• Na povrchu: nevzrušená, neochvějná.
  Pod ním: nejistá, nepevná, nešťastná.
• Když se pustím do takových myšlenek, hrozně mě to vyčerpává, a já si nemůžu dovolit dopřávat si únavy. Ženě mě to dál, protože to možná neplatí pro každého, ale pro velkou většinu ano - totiž že smrt nikomu nepočká - a když už počká, tak obvykle ne moc dlouho.
• Odvedla jsem všechny pryč, a jestli jsem kdy potřebovala rozptýlení, bylo to tehdy. Naprosto zoufalá jsem se dívala na svět nad sebou. Pozorovala jsem, jak nebe mění barvu ze stříbrné na šedou a pak na dešťovou. I mraky se pokoušely odvrátit pohled.
• Přála si, aby žádný z těch dnů neskončil, a když se tma dala na pochod, pokaždé to sledovala zklamaně.
• Copak se dá ukrást štěstí? Anebo je to další niterný, příšerný lidský úskok? 
• Když nic jiného, ten stařec zemře jako člověk. Nebo alespoň s myšlenkou, že býval člověkem.
• ,,Jsem blbec."
  Ne, tati.
  Jsi prostě člověk.
• To moje srdce je unavené. Třináctileté srdce by si tak připadat nemělo.
• Jen šli spolu domů, nohy bolavé, srdce unavená.
• Čekala, až ji zadusí spánek.
• Někdy mě ničí, jak lidé umírají.
• Jistě, válka znamená umírání, ale když je to někdo, kdosi kdysi žil a dýchal ve vaší blízkosti, vždycky vám to sebere půdu pod nohama.
• Snažil se tomu věřit, a to není nikdy dobré znamení.
• Hlas měl bezmála nezvučný, ale oči měl hlasitější než kdy jindy.
• Několikrát se probudila, aby viděla, jestli tam je, a on ji ani jednou nezklamal.
• Zabil se za to, že chtěl žít.
• ,,Dneska je tak krásný den," řekl, a hlas měl na kousíčky. Skvělý den na umírání. Takový den je na umírání skvělý.
• Sledovali spolu, jak lidé mizí. Sledovali, jak se vytrácejí, jako tablety rozpouštějící se ve vlhkém vzduchu.
• Liesel nejdřív nemohla promluvit. Snad to bylo tou nečekanou hrbolatostí lásky, kterou k němu pocítila. Anebo ho milovala odjakživa? Je to možné. Bylo jí znemožněno promluvit, ale chtěla, aby ji políbil. Chtěla, aby si přitáhl její ruku a vedl ji. Jedno kam. Její ústa, její krk, její tvář. Její prázdná kůže čekala jen na to.
• ,,Netrestej se," znovu ji slyšela, jak říká ta slova, jenže trest a bolest měly přijít, stejně jako štěstí. Takové už je psaní.
• Co jsme si to už řekli? Opakuj něco dostatečně dlouho, a už nikdy to nezapomeneš.
• Přísahám vám, svět je fabrika. Slunce s tím hýbá, lidi to řídí.
• Hodně spala a neměla sny, a když se probouzela, většinou litovala. Když spala, všechno mizelo.
• Přišly dřevěné slzy a dubový úsměv.
• Lidi mě děsí.

Zdroj