1. polička

Ahoj!

Jelikož jsem k Vánocům dostala knihovničku, můžu udělat projekt s názvem Moje knihovna. Vždycky jsem strašně chtěla udělat něco takového, protože nevím jak vás, ale mě to strašně baví číst. Tak to nebudu okecávat a jdem rovnou na to.

 

První polička knihovničky je plná. Vpravo jsou dané převážně klasiky. Na kupičce uprostřed jsou recenzní výtisky a vlevo jsou knihy, co jsem dostala k Vánocům.

 

První knihy jsou od Poea. Jáma a kyvadlo a jiné fantastické povídky, která jsem nečetla celé, ale přečetla jsem si jeden příběh a musím říct, že byl opravdu krásný. Docela mě u něj zamrazilo. A podívejte se na tu obálku! Na obálce je samotný autor, akorát trochu přetvořený. Povídky jsem ještě ani nezkoušela číst, ale moc se mi líbí, jaký to je formát knihy. Takový velký, jako bývají povídkové knihy ve filmech.

Jsem si docela jistá, že tohle jsou nejstarší knihy, které doma mám. Zdědila jsem je po mamce a taťkovi. Jsou tam Lovci mamutů, kde se mě strašně líbí ilustrace. Bohužel je kniha ve strašně špatném stavu a jak můžete vidět, je i počmáraná. Robinson Crusoe se zase celý rozpadá. Také jsem ho nečetla, ale mám v plánu to brzy napravit. Zlatý kolovrat jsem už kdysi četla, ale moc si to nepamatuji. Erbena bereme teď v češtině, takže si to s tím asi osvěžím.

 

Malý princ je prostě neuvěřitelně krásná kniha. I když je označována za pohádku, je v ní opravdu silná příběh. S klidným svědomím mohu označit Malého prince za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. O Šarlatovém písmenu jsem slyšela v jednom filmu a moc mě zaujal příběh knihy. Až budu číst klasiky, tak takhle půjde mezi prvními.

Sestry Bronteové a jejich klasiky, které si každý chválí. I když se mi nelíbí obálky a nejraději bych si koupila jiná vydání, jde hlavně o příběh uvnitř. Na větrné hůrce i Jane Eyreovou mám za pár korun z levných knih. Jsem ráda, že je také mám doma, i když jsem je zatím nečetla.

Ani mně doma nesmí chybět Fitzgerald. K Vánocům jsem dostala Velkého Gatsbyho s tou nejkrásnější obálkou, kterou jsem kdy viděla. Takový pěkný pár jsem jednou úplnou náhodou našla v antikvariátu. Moc se mi líbí fialová obálka na knize. Jsou to povídky a také se na ni moc těším.

Zpěv drozda jsem dostala jako dárek a nic moc o ní nevím. Nesmrtelné lásky jsem už kdysi četla je to strašně nádherná kniha. Je tam pokaždý napsaný nějaký historický pár a je tam popsaný jejich vztah. Pro mě to byla jedna z nejdojemnějších knížek.

Poslední lásky i Sukně z listí jsem našla v antikvariátě a nic moc o nich nevím. Ale asi jako u všech knih se na ně moc těším.

Obě dvě knihy jsem dostala na Vánoce. Třetí antikrist mi přijde zajímavý svým námětem, ale mám strach z toho, že je to třetí díl a já ty předchozí díly nečetla. Noc s ďáblem je na databázi knih psané jako román, což mě mile překvapilo a od stejného autora mám ještě jednu knihu, tak se na obě knihy těším.

Další krásné vánoční dárky. Společenstvo sester růží a Vodka. Ani o jedné z nich nic nevím, ale to mi nebrání v tom, abych se na ně moc těšila.

Knihu Žena jsem našla v antikvariátu. Celá kniha je pro mě jeden velký otazník a zaujala mě tou krásnou, i když jednoduchou červenou obálkou. Proč nemůžu číst všechny knihy najednou? 

Dále mám recenzní výtisky od MOBY. Když zraje tráva je opravdu příjemná detektivka. Sice to není nic moc náročného, u čeho byste museli pořád přemýšlet. Modlitba za mlčení se mi líbila více. Jsem si jistá, že kdybych před přečtením přečetla i předcházející díl, bylo by to ještě lepší.

Čekání na nekonečno je naprosto božská kniha, do které se jedna moje část zamilovala. Ukrývá v sobě silný příběh a navíc kniha má opravdu moc krásnou obálku, která ve mě pokaždé vyvolá uklidňující pocit.

Další dvě knihy jsou od Fortuny libri. Moc se mi jejich obálky líbí a přijdou mi jiné, než od těch všech ostatních nakladatelství. Nádherná svatba je třetí díl ze série, ale já četla jenom tento a musím uznat, že to vůbec ničemu nevadilo. Byla to moc krásná oddechovka a naprosto jsem si při jejím čtení vyčistila hlavu. Pekařova dcera je kniha, která se odehrává během 2. světové a tato kniha patří k těm nejlepším. Kolikrát jsem se u ní málem rozbrečela, protože to byl takový neuvěřitelně silný příběh. Vřele doporučuji.

Zlatodějové je určitě super kniha pro milovníky historickým knih, kterým já bohužel nejsem, tak jsem ji nedokázala pořádně ocenit. Ale nepochybuji o tom, že by si své uznání zasloužila. & synové je strašně dlouhá kniha, která se mi moc nelíbila. Nejvíce mě vadilo, že jeden odstavec je psaný třeba přes tři stránky. Myslela jsem, že se konce nikdy nedočkám.

Tak tohle je 1. polička z mé nové knihovny. Doufám, že se vám článek líbil :)

xoxoxo

Nicole ♥