Ztráty a nálezy ► Tady, mami!

Název: Ztráty a nálezy

Originální název: Lost and Found

Autor: Brooke Davis

Překlad: Jana Hejná

Rok vydání: 2015, originál 2014

Počet stran: 272

Nakladatelství: Mladá fronta

Zdroj

Millie je sedmiletá holčička, která si píše seznam mrtvých tvorů a jednoho dne na ten seznam přibude i její tatínek. Maminka ji nechá čekat v obchodním domě, kam se ale už nevrátí. Potká tam písaře Karla a spolu s ním a s její sousedkou Agathou, která od smrti svého manžela nevyšla z domu, se vydávají najít Milliinu maminku do Austrálie.

,,Hledání sama sebe jí připadá jako dost zvláštní myšlenka. Neměl by člověk chtít najít spíš někoho jiného? Naše já je přece ta jediná věc, kterou si můžeme být všichni jistí, ne?" 124

Jsem přesvědčená, že moje zklamání pramení především z toho, že jsem od ní čekala mnohem více. Kamarádka mě na ní navnadila s tím, jak moc se ji kniha líbila a že u ni patří ke knihám, co ji změnily život. U mě se do tohoto seznamu opravdu nezařadí. Mrzí mě to, ale nejlepší je od knih nic neočekávat, protože pak nedokáži soudit knihu podle toho, jaká doopravdy je, ale soudím ji podle toho, jaká jsem si myslela, že bude.

Nejvíce mě na knize vadilo to přemýšlení postav. Je to tak strašně nereálné! Není možné, aby sedmiletá holčička přemýšlela jako dospělý člověk. Nevadí mi, když takhle v knihách přemýšlí teenageři, ale sedmiletá holčička? To mi přijde trochu ujeté. I chování Karla a Agathy se mi zdá až moc nerealistické. Pro mě byl tohle během čtení ten největší problém.

,,Karl neměl počítač, psací stroj, dokonce ani klávesnici. Psal na víka od popelnic a do vzduchu, na hlavičky malých dětí nebo na vlastní nohy." 74

Když jde o děj, záleží na úhlu pohledu. Neuvěřitelně se mi líbili některé myšlenky. Občas tam byly úseky,  o kterých můžu říct, že stojí za to přemýšlet o nich.. Ale někdy tam byly psané blbosti, že jsem nad tím musela jenom kývat hlavou. Nevím, kdo byl cílová skupiny téhle knihy, nedokáži ani říct, komu bych ji mohla doporučit.

Když se podívám na autorčin styl psaní, ten se mi líbil, bylo to příjemné a čtivé. Jenomže jsem měla občas pocit, že tomu autorka chce dát větší smysl než kniha doopravdy má. Nebo mi trochu přišlo, že se autorka snaží napodobit knihy od Johna Greena, který má ve svých knihách spoustu metafor a hlubších myšlenek.

,,Může člověk někoho milovat i nesnášet současně?" 168

Po dlouhém přemýšlení jsem se knize rozhodla dát 3*. Pro mě je to špatný děj, ale s krásnými myšlenkami. Nechci tím říct, že knihu nedoporučuji, určitě si myslím, že kniha si najde své čtenáře.

,,Všichni umřete. Ale to je v pořádku."