čtvrtek 10. prosince 2015

#21 •Ztráty a nálezy•

Ahoj!

Dnešní nový článek je citáty z knihy Ztráty a nálezy.

zdroj

  • Dívka přejížděla prstem po pomlčce mezi otazníkem a rokem úmrtí, tam a zpátky, znovu a znovu. To je přece divné, pomyslela si, že celý jeho život představuje jen ta jedna jediná čárečka, dlouhý rovný tah mezi narozením a smrtí.
  • Karl seděl v první řadě, sledoval rakev a skoro nedýchal. Bylo zvláštní dýchat, když ona nemohla.
  • Každý ví všechno o narození a nikdo neví nic o smrti.
  • Jeho tělo je pryč, ale jeho duše zůstává s námi.
  • Projevit lítost je někdy to jediné, co vám ještě zbývá.
  • Neznamená snad evoluce, že máte být lepší než vlastní rodiče?
  • Jak může člověk zestárnout, aniž se nechá pohltit smutkem?
  • To, že znáte mé jméno ještě neznamená, že vám něco dlužím!
  • Karl neměl počítač, psací stroj, dokonce ani klávesnici. Psal na víka od popelnic a do vzduchu, na hlavičky malých dětí nebo na vlastní nohy.
  • Evie, zopakoval, protože jiné slovo teď v hlavě neměl.
  • Na jiném místě v jiné době bych ji byl políbil.
  • Když s ní byl v jedné místnosti, nedokázal myslet na nic jiného než na její přítomnost, nedokázal si nevšímat jejího žáru a vitality.
  • Zjistil, že málomluvného muže ženy považují za hlubokého a tajemného. Z nějakého záhadného důvodu je ani nenapadne, že by mohl být hloupý.
  • Už nechtěl chodit spát, protože nechtěl zapomenout. Vzpomínání bylo totiž horší. Bolelo.
  • Kdy jsem přestal věci dělat a začal na ně jen vzpomínat?
  • Život sám rozhodne, co se stane, my do toho nemáme co mluvit!
  • Může člověk umřít šťastný?
  • Neumírej. Nikdy mi neumři.
  • Hledání sebe sama ji připadá jako dost zvláštní myšlenka. Neměl by člověk chtít najít spíš někoho jiného? Naše já je přece ta jediná věc, kterou si můžeme být všichni jistí, ne?
  • Jenže on už se neukázal a jeho nepřítomnost byla jako závrať.
  • Možná, že když člověk vydechne naposledy, vypustí ze sebe spolu se vzduchem úplně všechno - vzpomínky a myšlenky, věci, které by býval rád řekl, a věci, které by si býval rád odpustil, a veškeré obrázky, které si nosíme v hlavě, obrázky páry nad čerstvě uvařenou kávou, posledního výrazu v tatínkově tváři a vjem bahna mezi prsty, šlehání větru při běhu z kopce a barvy úplně všeho kolem.
  • 21.17: Proč jsi mě chodil otravovat? zeptá se Agatha, nejsi do mě náhodou zamilovaný? dodá ještě. To tedy nejsem, ohradí se Písař. Přesně to by tvrdil někdo, kdo do mě zamilovaný je! vyhrkne Agatha. Vždyť tě ani neznám, upozorní ji Karl. Ne, přisvědčí ona, to teda neznáš.
    21.18: Ale ve skutečnosti se chtěla zeptat: Proč jsi ke mně chodit přestal?
  • Může člověk někoho milovat i nesnášet současně?
  • Všichni lidé jsou smutní, a buď to dávají najevo, nebo to skrývají, a někteří už jsou smutní až moc dlouho a jiní ještě příliš krátce.
  • Přemýšlí, jestli lásku k ní někdy cítil v  konečcích prstů.
  • Její muž očividně nemůže udělat nic, co by u ní vyvolalo sebemenší zájem, už dávno pro něj nemá ani jediný pohled. 
  • Rameno se mu rozpouští v žáru její dlaně.
  • Dokázal by tuhle ženu milovat? Dokázala by ona milovat jeho?
  • Všichni víme, že každý z nás má nějaký ten výraz při pláči, stejně jako máme určitý výraz při orgasmu, ale oba dva jsou na Seznamu nikým neviděných výrazů.
  • V tom jediném letmém okamžiku pochopí, že před ní stojí lidská bytost, které někdo ublížil. Ale netrvá to dlouho.
  • Nenávidí se, nenávidí svoje tělo, a teď pláče, odkapávání slz z tváře je tak trapné a ona je stará, jen stará a ubohá ženská, která se nenávidí, tolik se nenávidí - to je ta emoce, kterou v tuhle chvíli cítí víc než co jiného.
  • Ničeho, prohlásí Millie. Nebojím se ničeho. Ale to není pravda, protože ve skutečnosti se bojí všeho a ten strach ji strašlivě svírá útroby.
  • Aha, prohlásí Millie, povzdychne si, pak se obrátí a odchází pryč, protože už má vážně DOST dospěláků, jejich slibů a toho, že nakonec stejně neudělají, co tvrdili, a rozhodne se, že odteď si bude i tu sebemenší prkotinu radši dělat úplně sama, protože ona je ten jediný člověk, kterému se dá věřit, a taky ví, že ať už si usmyslí  cokoliv, taky to udělá, zatímco u ostatních to není tak jisté a může to dopadnout tak i tak, někdy říkají pravdu a někdy zase lež a ona už toho má dost, dost, dost, DOST!
    zdroj
Share:

0 komentářů:

Okomentovat