Z nemocničního pokoje

Someone loves you, drive with care.

Nechtěla jsem tomu uvěřit. Dnešní telefonát mě vyrval srdce z hrudi. Volala mi kamarádka, že koukala na zprávy. Stala se obrovská autonehoda. A bohužel součástí autonehody byl i můj nejlepší kamarád. Pro mě byl více jak kamarád. Byl pro mě naprosto všechno. Jediné štěstí bylo, že nezemřel, ale je v kómatu. Už tři dny..

Tohle píšu, když tady vedle něj sedím. Za tři dny jsem nepustila jeho ruku a odešla jsem maximálně na záchod. Plakala jsem a nemohla jsem spát. Hodně jsem přemýšlela o životě a o tom, proč ten jeden debil řídil opilý.

Když už se nezajímá o své zdraví, měl myslet na ostatní. Nenapadlo ho, že by mohl ublížit někomu jinému? A co jeho blízcí? Mohl myslet aspoň na ně, taky teď truchlí. Zabít sebe a dalších několik lidí, proč?

Ucítila jsem stisk ruky. Pohotově jsem se otočila na něj. Oči měl pořád zavřené. Myslela jsem, že se mi to jenom zdálo, když v tu chvíli znovu stiskl mou ruku. Viděla jsem to. Hypnotizovaně jsem se na něj koukala až pohnul rty a vyslovil mé jméno. ,,Vanes." cukla jsem sebou. Podruhé jsem si tím byla už jistá, jelikož mé jméno vyslovil více zřetelně.

,,Dominiku! Slyšíš mě?" pohnul hlavou směrem ke mně a otevřel oči. Ucítila jsem neskutečnou radost. Usmál se. Sice jenom maličko a obličej se mu zkroutil do bolestného úšklebu. Rychle jsem začala mačkat tlačítko na zdravotní sestru. Tekly mi slzy, ale štěstí.

Tohle byl ten nejkrásnější moment v mém životě. Nemusel mi vůbec nic říkat, abych všechno pochopila. Ty dny strávené spolu, sdílená tajemství a radost. Trochu sípavě začal dýchat. Přiložila jsem mu k ústům kelímek s vodou, aby se napil.

,,Vaneso, pamatuješ si, jak jsme jednou při úplňku pili na louce Lambrusco a tančili? Povídal jsem ti o té nejkrásnější a nejúžasnější dívce, co znám. Byla jsi to ty, vždycky jsi to byla ty." dívala jsem se na něj a z očí mi neustále padaly slzy. Lehce jsem ho políbila na tvář, když najednou začalo všechno mizet. Jeho obraz se začal rozmazávat a já otevřela oči.

Seděla jsem v nemocničním pokoji u Dominika. Všechno to, co se právě teď stalo, bylo jenom v mé hlavě, byl to jenom sen. Dál byl v kómatu. Pořád jsem mohla čekat, jestli se probudí nebo ne...

Zdroj